Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Dost divné - autorka Laura J. Bennington

26. prosince 2012 v 21:00 | Laura Jessica Bennington |  Smutné povídky
Krátký smutný příběh. Hlavní hrdinka Laura se trápí kvůli svému příteli Robovi. Ten má ale své starosti a do zpěvu mu zrovna dvakrát není. Cítí se mizerně, ale už se nenamáhá někomu se svěřovat. Ví, co nejspíš má a bohužel i chce udělat...

Dost divné

V noci probouzí mě tma… Světlo lampy mě praštilo do očí, když jsem si sedla na postel… Kdo to tam dole je ? pomyslím si a zvednu se zvyhřáté postele… noc je chladná, oblékla jsem si dlouhý svetr a šla se podívat dolů , kdo to před barákem stojí… nevšimla jsem si ale, že Rob není v posteli. A proto jsem byla zvědavá… Otevřela jsem dveře a tam stál Rob, který kouřil cigaretu, jak mě viděl, zahodil jí do záhonu, který byl po jeho pravé ruce…
"Ty kouříš?" zaraženě jsem koukala na Roba, který jen řekl : "Jo, a co?!?"
Hned jsem věděla, že není něco v pořádku… a proto jsem hodila zpátečku, bouchla dveřma a šla si lehnout… V hlavě mi pořád proudil jeho hnusný hlas a to jak řekl : Jo a co!

Rozbrečela jsem se a tiše brečela do polštáře… a zanedlouho usnula. Rob se mi ráno omluvil a dal mi pusu já nevěděla ,co to do něj vjelo… Ale něco nebylo v pohodě…
Zase odešel, neřekl ani píp a šel… Po hodině jsem volala bráchovi, jestli tam Rob není, ale ten mi řekl že ne…

Zanedlouho mi volal brácha a řekl : "Našel jsem Roba."
"A kde je ?"odpověděla jsem mu..
"Přijď do studia , jsme tu všichni…"

Neváhala jsem ani minutu a jela tam. Chester už na mě čekal před studiem a byl ve vážně špatné náladě.
"Co je?"
"Nic, to neřeš, za chvíli uvidíš"
Prosím tě, neboj se… husí kůže proběhla mi po zádech… Brácha mě chytl pevně za ruku a šli jsme nahoru do prvního patra studia…
"Co se tu stalo? Je tu nějakej klid."
"Jo, to je , máš pravdu…"

Vyšli jsme konečně nahoru a já uviděla zuté boty…
"Co to?"
"No to uvidíš Lauro…"
"Kurva,co jste to s ním udělali? "
Joseph odpověděl, že nic , že ho tak našli… sanitka už jede… dopis, co byl pro mě je neporušen, kluci jej neotevřeli… Bylo na něm mé jméno a tak jsem ho otevřela…
Stálo v něm: Lauro, odpusť mi to, já jsem nešťastný… ona mě opustila a našel jsem si tebe… S tebou žiji již 5let, ale k ní cítím pořád něco víc… Bude to tak lepší , miluji tě. Tvůj Rob…

Když jsem se na něj podívala, řekla jsem si : No tak to mohl říct dřív a ne mě tahat za nos 5let…
Ležel na zemi tak bezvládně . Rob ještě chvíli žil… měla jsem jeho hlavu v klíně a brečela… za několik minut ale zemřel….
Zemřel mi v náručí-… a doktor už přijížděl… naprosto jsem se složila , brečela jako malé děcko a nevěděla, co mám dělat… Bráška stál při mně a celou dobu byl se mnou… Rob skončil svůj život jak chtěl on… v ruce s injekcí a zkrvavenou ruku.
Nikdo mu už nikdy neřekne, jak ho miluji … neřekl to ani on mě, než se tak rozhodl…

Na pohřbu se ukázala i jeho bývalá přítelkyně, kvůli které to udělal… ani nedala kytku na jeho hrob a odešla…

Moje představa se rozplynula jako pára nad hrncem… Byla to ta že jsme chtěli dítě… a já si představovala, jaké to je , chovat to malinké nemluvňátko v náručí aby spinkalo a tak… Ted je vše ztraceno a rozplynuto někde v oblacích…
……………………………………………………………..
Skončil život Lauřiny lásky, skončil tak i její…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 1. listopadu 2013 v 16:44 | Reagovat

V noci probouzí mě tma… Světlo lampy mě praštilo do očí, když jsem si sedla na postel… - Probouzí ji tma? A jakmile si sedne, praští ji do očí světlo z lampy? Z toho mám ale logicky pocit, že ji tedy neprobouzí tma, ale to, že tam naopak není dostatečná tma – budí ji tedy lampa. Anebo moc myslím, a tohle je prostě jen něco jako děsně cool začátek povídky... co není vůbec cool.

Nepřeháněj to s těma třemi tečkami. To je jak u bláznů. Víš, jak roztahaně a líně pak ten text působí?

Zase odešel, neřekl ani píp a šel…  - Proč tu mám dvakrát informaci o tom, že Rob odešel? To stačí říct jednou.

husí kůže proběhla mi po zádech – Jsi Češka, ne? Tak co takhle český slovosled? Anebo tohle jsou nějaké náznaky, že přejdeš od povídek k básním?

Joseph odpověděl, že nic , že ho tak našli… sanitka už jede… - Chceš mi říct, že ona stihla do studia dorazit dřív než sanitka? To bydlí kde? Minutu chůze od něj? Ale v USA nebývají obytné domy tak blízko studií, v nichž nahrávají a zkoušejí muzikanti typu LP. Sanitka tam měla být první. Zcela logicky prostě měla. A všichni jsou tak klidní... nechápu.

Když jsem se na něj podívala, řekla jsem si : No tak to mohl říct dřív a ne mě tahat za nos 5let… - Je to skutečně to, co si řekneš, když před tebou leží umírající člověk – navíc někdo, koho miluješ? Ty o tom vyprávíš, jako by jí sdělili, že karamelový kafe došlo, že si bude muset objednat obyčejný, nebo vanilkový. Skutečně, pokud tohle není nějaká postmoderna (ale ta by byla jinak napsaná), dost dobře nechápu, co to má znamenat.

měla jsem jeho hlavu v klíně a brečela… za několik minut ale zemřel…. – Aha, a co teda mělo znamenat to: No tak to mohl říct dřív... ? Protože to znělo jako že je jí to fuk a najednou brečí. Ty v tom máš docela guláš, autorko. A tej sanitce zřejmě upadly všechny kola, že jí to tak trvá. A nějaká snaha o první pomoc? Vůbec, prostě ho necháme umřít, aby to bylo jakože krásná, tragická povídka... Tohle ale spíš vypadá, že všem je Rob úplně u zadku a hlavní hrdinka brečí, protože to se tak dělá, když někdo umírá – co na tom, že jediný, co ji v tu chvíli zajímá je, že ONA byla podváděná. Sobectví za všech okolností, že? Nic proti tomu, lidé jsou sobci a lžou pokud tvrdí, že ne... ale jsou určité situace, kdy i sobectví ustupuje do pozadí. Tohle by měla být jedna z nich.

A proč si šel Rob vzít život do studia? Proč ne třeba do parku nebo tak? To trochu vypadá, že chtěl, aby ho někdo našel, aby se mu to nakonec nepovedlo. Bohužel pro něj, jsou tam všichni úplně blbí, a tak akorát sedí a zíraj, jak umírá, jako by byl zvíře v zoo... Páni, tohle je vlastně skvělá povídka o tom, jaká je společnost. Přesně takováhle.

Nikdo mu už nikdy neřekne, jak ho miluji – Vzhledem k tomu, jak uvažovala před tím, jí ani trochu nevěřím, že k němu něco cítila.

Moje představa se rozplynula jako pára nad hrncem… Byla to ta že jsme chtěli dítě… a já si představovala, jaké to je , chovat to malinké nemluvňátko v náručí aby spinkalo a tak… Ted je vše ztraceno a rozplynuto někde v oblacích… - A proč je tu tohle? K čemu to tam na konec cpeš? A ještě tak neobratně napsaný? Moc to nechápu. Místo toho, aby byla nešťastná, že ztratila Roba, tak ona už zase myslí na sebe a na to, jak ona chtěla dítě. Sice o tom během celé povídky nepadla jediná informace, ale což... ono to bude znít víc smutně, když se tam přidá něco takovýho, že jo? Celý je to vlastně o tom, jak ONA... Ne Rob, ne ostatní, ale ONA.

A ano, název „Dost divné“ tuhle povídky vystihuje dost dobře. Fakt je divná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama