Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Everything It´s Not Too Awfully (1. část) - autorka Dum.didlly

14. prosince 2012 v 19:00 | Dum.didlly |  Romantické povídky
Středně dlouhý příběh, kde je hlavní hrdinka Kate a podaří se jí vtipným způsobem se srazit s Chesterem, rockerem Linkin Park. Její život se od té doby změní a komplikace nastanou, když zjistí, že je těhotná, ale bohužel ne s Chesterem...

"I ten nejčernější tunel má někde svůj konec." Jo, tak to určitě, spíš slepou uličku, ne? V mém případě by seděla ta druhá možnost.
Matka byla vášnivá kuřačka a tak zemřela před třemi roky na rakovinu plic.
Někdy si říkám, že jí to patří. Jaký si to uděláš, takový to máš. Otce jsem nikdy nepoznala, sliboval mé matce, že si jí vezme a odstěhují se spolu do Afriky. Nakonec jí tady nechal těhotnou a odjel do Afriky sám. Prý není dost zralý na vážný vztah. Ve 37 letech?
A kdy budeš, taťko? Někdy si říkám, že horší už to být nemůže, ale ono vás vždycky něco přesvědčí, že může a ještě ve stokrát děsivější podobě. Před týdnem jsem zjistila, že jsem těhotná a můj přítel, s kterým jsem chodila pět let, se na mne vykašlal…

"Tak co, Kate? Co tomu říkáš?" říká mi má nejlepší kamarádka s úsměvem na rtech. Ani se jí nedivím.
"Co tomu říkám? Děláš si ze mě srandu? L.A., vždyť to je máš sen, Jess… odkdy si to vlastně plánujeme? Od…"
"Od devátý třídy na základce, brouku."
To snad není možný, deset let!!!
"Ale, Jessico, jak jsi ty letenky, sakra, sehnala?" ptám se jí nechápavě.
"Copak si snad zapomněla?" řekne a zvedne svou levou ruku do mého zorného úhlu.
"Cože? Carl? A koupit letenky?" Ne, že by neměl peníze, to ne, těch on má nadbytek, ale je hrozně žárlivý.
"No, taky jsem ho musela trošku zpracovat, aby mi tam aspoň na ten měsíc dovolil letět." Jess asi uvidí můj pohled, proto se hned trošku naštvaně zeptá: "Co zase je, Kate?"
"Na měsíc? Já myslela, že tam chceme být dýl…" odpovím trošku zklamaně.
"No jasně, chceme, ale já se zase musím pěkně vrátit k manžílkovi, víš?" ušklíbne se a pokračuje: "Takže já odletím zase do Čech a ty tam zůstaneš… Neboj, Carl nám tam prý koupil i menší domek od jednoho kamaráda, práci si tam najdeš a třeba si tam seženeš i nějakou chůvu pro to malý," řekne a usměje se.
Panebože, asi se začnu dusit!

"Vstávej!" zařve mi někdo do ucha.
Trhnu s sebou tak prudce, že se natáhnu na zem. "Au, co to sakra…"
"No hurá, Růženko, konečně ses probrala. Už jsme tu, tak se seber z tý země, vypadáš, jak nějakej bezďák," říká mi bezstarostně Jess a odchází z letadla ven.
Grrrr!
Everything It´s Not Too Awfully
"Hurá, Kate, tady je to úžasný! Vidíš ty chlapy?" křičí vzrušením Jess.
"Jo, vidím, a pokud vím, tak seš vdaná a řídíš, tak se soustřeď!" rozčiluju se.
"Hej, nebuď jak má máma, jo?" Zklidní se Jessica.
"Hm…" řeknu nepřítomně. "…Kdy tam budeme?"
"No, podle toho plánku, co nám nakreslil ten chlap, by to mělo být někde… Támhle to je!" zakřičí a já se koukám směrem, kam ukazuje prstem.
"Cože? To je snad sen, ne? Takovej barák … neříkala jsi domek?"

"Hele, takže já vezmu tohle a ty tamto, jo?" Koukám na Jess jak ukazuje na "svou" krabici s názvem Polštáře a na "mou", která je nadepsaná jako: Knihy.
Uf, mám já tohle zapotřebí? "Nechci si stěžovat, ale co máš ve všech těch kufrech a krabicích? Vždyť tu seš snad jen na měsíc, ne?" ptám se a snažím se zvednout jednu krabici ze země.
"Co asi? Oblečení, ne?" řekne úplně v klidu.
Radši nic neříkám, stejně by to nemělo cenu. Když do domu nesu asi stopadesátou krabici někdo do mě vrazí. "Au, co děláš, IDIOTE??!?! Koukáš vůbec na cestu?" zařvu na toho chlapa, co do mě vrazil.
"Promiňte, moc se omlouvám, tohle jsem nechtěl. Já si šel jen zaběhat a…"
"A místo toho porážíte lidi nebo co? Jste snad slepej?" křičím na něj dál.
"Je mi to opravdu moc líto. Já vás neviděl, slečno…" Omlouvá se a pomáhá mi sbírat věci ze země.
Prohlídnu si ho. Má černé rozčepýřené vlasy, sluneční brýle, které mi zabraňují se mu podívat do očí. Také má piercing ve rtu a je skoro celý potetovaný. Vlastně je docela hezký, pomyslím si. Ne! Vzpamatuj se, Kate! Budeš mít dítě, vzpomínáš? "Jo, možná kdybyste si sundal ty černý brejle, tak byste i viděl," vyštěknu.
Usměje se a posbírá zbytek věcí. "No… Víte, kdybych to mohl nějak odčinit, tak…"
"Jo, mohl byste třeba uhnout, abych prošla!" zavrčím a trošku do něj strčím.
"Ale, já…"
Než stačí cokoliv říct, přibouchnu dveře. Ten je, ale otravnej!
"Kdo to je?" zeptá se Jessica, která kouká z okna.
"Kdo?"
"No, ten potetovanej, děsně sladkej chlap, co támhle stojí."
Kouknu oknem ven a uvidím toho šílence. Pořád tam je. "Žádnýho nevidím," řeknu, i když samozřejmě vím, koho myslí.
"Bože, přece tamtoho s těma brejlema." Zkusí mi ho znovu přiblížit.
"Jo, tamten…Aha, no nevím, tak se s ním jdi seznámit, ne?"
"Taky že jdu," řekne k mému překvapení a s úsměvem vychází před dům. Když se po chvíli zase vrátí, už se tak neusmívá. "Pche, on tu čeká na tebe, zlato. Prý do tebe vrazil a chce tě za to někam pozvat," řekne otráveně Jessica.
"Hm, jenže já nikam nejdu."
"A to jako proč?" zeptá se nechápavě.
"Jsem těhotná," odpovím prostě.
"No, to snad ne! Víš, že bych tě někdy uškrtila. Je milej a podle toho, že tě někam chce vzít, tak asi i svobodnej, ne? Jdi!"
"Nejdu."
"Co?"
Ach jo, už začíná být pěkně naštvaná, měla bych z toho nějak elegantně vybruslit. "Tak já jdu, no." Bravo, Kate, to se ti ohromně povedlo!

"Ahoj, já jsem Chester."
A to mě má oslnit? "Kate," odpovím.
Podáme si ruce.
"Víš, za to že jsem tě tu tak povalil, tak bych to chtěl nějak odškodnit a proto… nechtěla bys zajít někam na drink nebo tak?" Nabídne opatrně.
" No, víš, já… já nepiju," řeknu a je to pravda.
"Tak třeba večeře, kino nebo zmrzka?" zeptá se s nadějí.
Ach bože, ten se jen tak nevzdá.
Sundá si brýle. Má hezký hnědý oči.
Možná bych mu měla dát šanci, přece jen není tak hroznej a je i milej. "Kino bude fajn." Vyberu z možností a trochu se usměju.

Musím říct, že jsem se v Chesterovi docela zmýlila. Lepšího kluka jsem dlouho nepotkala. Je hrozně pozorný. Řekl mi o sobě prakticky všechno. O svém dětství, bývalé ženě, synovi i o své práci, kterou miluje. Zpívá v kapele jménem Linkin Park. Já mu taky o sobě vyprávěla o rodičích a tak. O dítěti jsem mu neřekla.
"Děkuju za hezkej večer, Chazzy."
"Bylo mi potěšením. Ještě, že jsem tě nakonec přemluvil. Vážně jsem se bavil."
Usměju se. "To já taky."
Ticho.
"No… tak já asi půjdu," řekne po chvíli.
"Hm… a nechceš… nechceš jít dál?" zeptám se.
"Veř mi, Kate, nic bych neudělal radši, ale já… zítra musím brzo vstávat, protože zítra si beru na celý den Dravena, promiň." Usměje se omluvně.
"Nevadí, třeba příště," řeknu.
"Teď jsem si vlastně vzpomněl… víš, pozítří pojedeme turné po Americe. Je to na měsíc. No, a nechtěla bys jet s náma? Teda jako nemusíš, jen mě to napadlo."
To je hezký. "Já bych jela ráda," odpovím.
"Opravdu? To jako fakt?" Neskrývá překvapení.
"No, jasně," ujistím ho.
"To je skvělý… um, víš co, já ti zítra zavolám, ano? Abys jako věděla co a jak," říká a jde pomalu k autu.
Jdu s ním, a když otevře dveře od auta, tak se ke mně otočí a políbí mě.
Líbá moc hezky.
"Hezky se vyspi, Kate," řekne, nastoupí do auta a odjede.
Páni.

"Neodjížděj. Co si tu bez tebe počnu?"
"Koťě, co je tebou? Vždyť tady máš Chazzíka, ne?" směje se Jess.
"Hm…"
"Co hm? Snad už jsi mu řekla o tom dítěti…." Koukne na mne. "…Ne? Kate, hele, neodkládej to, jinak to bude horší a horší… věř mi." Radí mi.
"Já vím, řeknu mu to, neboj."


"Halo?"
"Ahoj Kate, jak se máš?"
"Chazzy?"
"No, jasně, že jsem to já, říkal jsem ti, že zavolám," odpovídá Chester a podle hlasu poznám, že se směje.
"No, já… mám se skvěle, co ty?"
"Dravene, nezvedej tu kytaru, slyšíš? Kolikrát ti to mám říkat? Promiň, co jsi to říkala?" zeptá se.
"Ale nic, zvládáš to?"
"Jo, jo, všechno je v poho… Uáááá!"
"Ježíši. Co je?" Leknu se.
"Uf, ale nic, Draven dostal od mé matky gumovýho pavouka a… teď ho na mne hodil. Sakra. Mám pocit, že bych měl máti domluvit, aby mu nekupovala takový blbosti!"
Myslím, že se asi neudržím a začnu se smát nahlas. " Ty jsi se lekl gumovýho pavouka?" Snažím se, aby můj hlas zněl normálně.
"No, hele ty jsi ho neviděla… On není jen gumovej, má na sobě i umělý chlupy a skáče." Popisuje mi ho.
"Jo, jo… uhm."
Chvíli je ticho a pak ho přeruší můj hlasitý smích.
"Co? Ty… ty se směješ? Tohle ale není k smíchu, Kate… je to vážná věc." Vysvětluje mi.
"Jo, to já přece vím, promiň, Chazzy. Jak je to tedy s tím turné?"
"Zítra odlet v 8:00. Počet povolených zavazadel: Kolik chceš, stačí?"
"Bohatě," odpovím. "Stavíš se pro mne?"
"Jistě. Budu tam v půl osmé, jo?"
"Domluveno." Jak sakra vstanu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama