Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Existují i hodní lidé a někteří i milují - autorka Sidii

14. prosince 2012 v 20:00 | Sidii |  Romantické povídky
Středně dlouhý příběh s romantickým podtextem, kde děj z počátku temnější, ale poté nabívá na zářivosti, když se objeví Mike a s ním i veselé zážitky, které stojí za to. Hlavní hrdinka Kate má Mikea moc v lásce a začíná si myslet, že k sobě prostě patří...

Můj život shrnu takhle: Odporný, plný hnusu a zrady, kolem mě jen neštěstí, nikdy žádná pořádná opora a pomoc. Prostě hnus… Nikomu bych ho nepřála… Snad jen … nebudu ti to říkat. Nenuť mě k tomu. Nechci o něm mluvit a navíc… K tomu se dostaneme během vyprávění. Ale teď konec kecání, přejdeme na ten příběh. Poslouchej - teda vlastně čti.Čteš?Tak jo…
V životě,jak už sem psala, sem to neměla moc pěkný… Když sem se narodila, dali mě do kojáku, protože matka byla alkoholička a tátu sem neměla.Umřel...když sem byla větší, dali mě do děcáku. Nebylo to tam pěkný… Neměla jsem žádný kamarády a týral mě tam jeden blbej kluk, Jamie Wellner & jeho parta. Byl to fakt hroznej zážitek, bejt s ním v děcáku.Šikanoval mě, jak nejvíc to šlo.Neměla jsem odvahu, to někomu říkat, věděla sem, že by to bylo ještě horší.Když sem dostudovala střední školu Grafického Desingu a dovršila 18 let, konečně sem odešla. Našla sem si byt v Agouře a tam vesele studovala dál. Sice jsem stále neměla kamarády, ale bylo mi mnohem líp. Žilo se mi o dost lépe a ani se mi nestýskalo. Bohužel Jamie se přestěhoval do Agoury taky, a když mě jednou potkal v obchodě, násilím mě zatáhl do jeho party.Zavřel mě u sebe doma a tam sem mu musela uklízet a vařit a prostě dělat služku.Jednou sem dostala odvahu, a pokusila se utéct. Bohužel mě ještě ten den chytil a potrestal. Vzal pistoli a začal po mě střílet.Střílel všude kolem mě, až se mi trefil do ruky.Bolestí sem se svalila na zem a schoulila do klubíčka. Po tváři mi stékaly slzy smutku a bolesti.Jamie ke mně přistoupil a ještě do mě kopal, dokud neviděl, že mi z úst a spánku teče jemný potůček krve. Pak mi řekl: ,,Jdi do svého pokoje a už se mi dnes neukazuj!"A já se jen doplazila do pokoje vedle postele... bylo mi hrozně, ale ještě ten den sem se rozhodla,že tam už nestrávím ani minutu. Ruku jsem nechala volnou a přemýšlela,co udělám.Když sem si v noci byla jistá,že už všichni spí, sbalila sem si věci a šla do Jamieho pokoje.Tam sem si vzala svoje peníze,které mi před časem vzal a vylezla z okna. Nastartovala jsem jeho auto a odjela.Jela sem do L.A., ale aby to nebylo nápadné, v polovině cesty jsem zastavila a auto tam nechala. Stopla jsem jednoho řidiče.,,Brej den, slečno,kam to bude?" zeptal se sympatický řidič černého Kadilacku.,,Do L.A., prosím," řekla jsem mu. Nastoupila jsem a hned na to mi podal ruku se slovy:"Já jsem Mike. Mike Shinoda. Možná mě znáš, možná ne, ale nic se nestane, když ti řeknu, kdo já sem. Mluvíš s jedním raperem! Znáš Linkin Park?""Ehm… Rapovat umíš hezky, jen abys uměl tak hezky řídit. Ne, Linkin Park neznám. Neměla jsem příležitost si vás poslechnout," přiznala sem."Hm… Škoda.Tak do L.A.? Zrovna tam jedu. Kam tě mám hodit?""To je jedno," řekla jsem.Byla naštěstí tma, tak neviděl moji zraněnou ruku. Teda až do tý doby, než projelo kolem nás auto. Osvítilo mou krví zbarvenou ruku, takže si toho Mike všimnul."Co to je?" zeptal se zhrozeně a zároveň ustaraně Mike."Co je co?" zeptala sem se jakože "nechápavě" ."Nedělej, že nevíš. Vidím snad, že máš ruku od krve! Jseš zraněná! Rychle musíme do nemocnice!" řekl Mike a zrychlil.Konečně jsme dojeli k nemocnici!Mike mě chytl za zdravou ruku a utíkal se mnou na první oddělení, které viděl. Bohužel si nepřečetl název oddělení na tabuli. Když doběhl k doktorce, která tam zrovna stála, začal na ni chrlit že sem zraněná a že potřebuju okamžitě pomoct.Udivená doktorka se na něj překvapeně podívala a řekla mu: "Ale pane, tady jste na gynekologii."Přičemž Mike zrudl, jak rajče a já se svíjela smíchy. Mike tedy zase utíkal na jiné oddělení, tentokrát se trefil.Doktor mě převezl na sál a tam mě uspali a operovali.Byla sem asi 2-3 hodiny po operaci,když sem se vzbudila na nemocničním lůžku."Ahoj! Jak ses vyspala?" zeptal se příjemný a ustaraný hlas Mr. Shinody."Dobře. Tak co? Kdy mě pustí domů?" zeptala sem se ho."Zejtra, ruku ti znova převážou a pak tě pustěj. Jak se ti to vlastně stalo? Doktor říkal, že si byla postřelená… povídej."Čekala jsem, že zavede téma na tohle… A byla sem rozhodnutá mu nelhat. Všechno sem mu po pravdě řekla. Když sem ukončila svoji nešťastnou story, nebyl schopnej slova.Jen na mě s lítostí a starostí koukal.

Druhej den pro mě přijel.Nečekala jsem, že bude tak hodnej… Takhle hodnýho člověka jsem ještě nepotkala… Fakt, že ne. Nabídl mi, že u něj můžu zůstat, dokud budu chtít, což od něj bylo moc šlechetný a odvážný, nacpat si do domu "bezdomovce", kterýho ani pořádně nezná.Když jsme dojeli do jeho "skromného" domu (byl ták velkej a krásnej a luxusní, že to byl snad jen sen!), nehorázně jsem vykulila oči, protože jsem takhle úchvatnej barák nečekala... :)"Tak, tady bydlím. Zavedu tě do tvýho pokoje.""O.k! Já mam pokoj?!" zeptala sem se zaskočeně."A co sis myslela? Že budeš spát na gauči?" zeptal se se smíchem Mike."Ehm, mno… dost možná…" plácla sem jen tak nepřítomně."Hm... jestli chceš, ještě tam spát můžeš," řekl jen tak ze srandy Mike."Né, dobrý, konec srandy. Jdeme do toho pokoje nebo co bude?" zeptala sem se ho tak, aby už pochopil, že nechci jen tak stát na chodbě.,,Jo, jo... Tak pojď." Probudil se Mike a zavedl mě do místnosti, která měla představovat obývák."Toto je obývák. Tady je kuchyň (ukázal na dveře po levé straně) a tady je pokoj pro Chestera. To je zpěvák naší skupiny. Někdy tady přespává, ale jen, když je moc oželej nebo se mu nechce domů," řekl jen tak pro zajímavost.Pak jsme šli po schodech nahoru. Ocitli jsme se uprostřed malé chodby."Tak tady mám pokoj já, hned vedle je tvůj pokoj a tady to naproti je koupelna. Hned vedle toho je záchod. Tak a teď se pojď podívat do tvýho pokoje," řekl Mike a já kývla hlavou a poslechla.Vešli jsme do krásný místnosti, kde byla hezká skříň, perfektní postel, noční stolek, psací stůl a dokonce i počítač! Ten sem ocenila asi nejvíc - ale ostatní zařízení bylo taky perfektní. Hleděla jsem na pokoj jako tele na nová vrata.Mike si toho asi všimnul a začal se mírně smát (za chvíli mě svým smíchem probudil z čumění po pokoji)."Čemu se tlemíš? Hezčí pokoj jsem ještě neviděla! Fakt je to tu perfektní!" pochválila sem to."Jsem rád, že se ti to líbí, protože kdyby ne, musel bych tě asi zabít, protože jsem na tom s klukama z kapely makal dost dlouho do noci a všichni jsme měli záda polámaný, jak tuhu po Joeově použití," oznámil mi Mike.Potom mě ještě provedl po svém domě, ukázal mi, kde co najdu, a dal mi klíče od baráku a šel pracovat do svého pokoje na nových remixech.Já si zatím vybalila věci.

Večer jsme se sešli v obýváku."Tak co? Nepustíme si nějakej film? Mám jich tu dost, tak si klíďo vyber!" řekl Mike a ukázal na skříňku s DVDčkama a VHSkama.Tak sem šla vybrat nějakej film. Měl tam snad většinu filmů jen horory. Ale konečně sem našla to, co jsem hledala.Scary movie 3."Fakt se chceš koukat na tohle?" zeptal se Mike."Jo, proč ne?""Mno, a nebudeš se bát?" Dělal si ze mě srandu."Jestli jo, dám ti vědět," řekla sem mu a on jen pokrčil rameny a DVD už konečně pustil.

Smáli jsme se přitom tak hlasitě, že jsme tím přehlušili i film."Mikeu, už sem hrozně unavená, jdu si lehnout, jo?""O.k.,dobrou noc," řekl a já si šla konečně lehnout.

Takhle jsme bydleli asi týden, když jednou jsem šla Mikea vzbudit, aby nezaspal do práce, protože kluci většinou šíleně vyvádí. Když sem vešla do jeho pokoje, viděla jsem Mikea ležet bezvládně na zemi.Rychle sem zavolala záchranku.Měl v břiše nůž a na hlavě bouli.Vedle něj ležel vzkaz: "Vím, že seš tady, nemysli si, že tě Shinoda ochrání. Buď se vzdáš dobrovolně, nebo budou trpět další…"

Zavolala sem policii a všechno jim řekla. Pak sem jela za Mikeem do nemocnice, abych věděla, jak na tom je.Když mě k němu pustili, spal. Přišla sem k němu se slzami v očích a pošeptala mu: " Mikeu... Promiň, byla to moje vina... Neměla jsem se k tobě stěhovat, tím jsem tě tak moc ohrozila, že mi můžeš i umřít! Ale to bych nepřežila… Jsi jediná osoba, kterou mám. Jediná osoba, která se ke mně chovala tak hezky... Jediná osoba, kterou miluju…"
Existují i hodní lidé a někteří i milují
Viděla jsem na jeho nočním stolku mobil. Šla jsem před nemocnici zavolat ostatní kluky z LP. Když dorazili, Mike ještě spal."Kate, nebreč... on se vzbudí... snad," uklidňoval mě Chester."Sám tomu nevěříš," šeptla sem a on jen sklopil hlavu.Všichni jsme ho pozorovali se slzami v očích.

Po 2 hodinách kluky začaly volat manželky. Nechtěli jít, ale museli."Zítra přijdeme. Zavolej, kdyby se probral, i kdyby to bylo v noci," řekl Rob a ostatní kluci přikývli.Pak jsme se rozloučili, a já s Mikeem jsme tam zůstali sami.

Chvilku jsem usnula, ale ve tři ráno jsem se zase vzbudila. Když sem se koukla na Mikea, zase se mi nahrnuly slzy do očí. Držela jsem ho za ruku.Asi po půl hodině se stal zázrak!Stiskl mi ruku!"Mikeu! Mikeu, slyšíš mě?""Jo... Kate!" Otevřel oči.Byla jsem strašně ráda, že se probral. Rychle jsem zavolala klukům a ti dorazili už v 5.

Bavili jsme se a já se Mikeovi pořád omlouvala za to, že sem ho takhle ohrozila.Kluci tam byli hodně dlouho, ale pak Chesterovi zavolal Bob a museli už jít pracovat.

"Mikeu, musím ti něco říct..." začala jsem."Povídej," pobídl mě Mike."Víš... já... miluju tě..." dostala sem ze sebe."Já tebe taky... šetří policie ten tvůj případ?" zeptal se."Jo. Už ho prej dostanou…" řekla sem a dala mu malou pusu na tvář.

Asi po 2-3 tejdnech ho konečně pustili.Za tu dobu policie stačila Jamieho chytnout i s jeho partou.A my s Mikem jsme měli konečně klid...
A teď už vím,že existujou i hodný lidi, a někteří i milujou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 26. září 2013 v 20:23 | Reagovat

Můj život shrnu takhle: Odporný, plný hnusu a zrady, kolem mě jen neštěstí, nikdy žádná pořádná opora a pomoc. Prostě hnus… Nikomu bych ho nepřála… Snad jen … nebudu ti to říkat. Nenuť mě k tomu. Nechci o něm mluvit a navíc… K tomu se dostaneme během vyprávění. Ale teď konec kecání, přejdeme na ten příběh. Poslouchej - teda vlastně čti.Čteš?Tak jo…
-    Takže... Máš fakt hroznej život, chápu
-    Když o něm nechceš mluvit, proč o něm teda mluvíš?
-    Tohle měl být originální úvod, že jo? No, nebyl. Zní to blbě. Je to směšný.

když sem byla větší, dali mě do děcáku. Nebylo to tam pěkný… Neměla jsem žádný kamarády a týral mě tam jeden blbej kluk, Jamie Wellner & jeho parta.
-    V USA sice dětské domovy mají, nicméně daleko častější je umisťování do pěstounských rodin. Je nepravděpodobné, že by ji do žádné nedali, když byla „k mání“ už od miminka.
-    Jamie Wellner a jeho parta, ne &. Píšeš česky a tohle snad není žádný oficiální název, ne?

Když sem dostudovala střední školu Grafického Desingu a dovršila 18 let, konečně sem odešla. Našla sem si byt v Agouře a tam vesele studovala dál.
–    Kdo jí platil pomůcky a to všechno?
–    Škola Grafického Desingu? Není to náhodou Design?
–    A za co si ten byt koupila/pronajala? Děcko, které vyrostlo v děcáku asi moc peněz nemá, ne? A kdo jí platil další studium? Autorko, uvědom si, že píšeš o USA, nemají stejné zákony jako my tady. A školství také funguje jinak. Co je tady neplacené, tam se třeba platí, víme?

Bohužel Jamie se přestěhoval do Agoury taky, a když mě jednou potkal v obchodě, násilím mě zatáhl do jeho party.Zavřel mě u sebe doma a tam sem mu musela uklízet a vařit a prostě dělat služku.
–    Agoura je asi dost mrňavá, co?
–    Násilím tě zatáhl do party? Co takhle odmítnout a zavolat policii?
–    Nepravděpodobné, že by ji u sebe zavřel a nutil ji sloužit mu, aniž by ji musel unést.

Jednou sem dostala odvahu, a pokusila se utéct. Bohužel mě ještě ten den chytil a potrestal. Vzal pistoli a začal po mě střílet.Střílel všude kolem mě, až se mi trefil do ruky.
-    A sousedi, kteří slyšeli střelbu vůbec nezavolali policii, jistě.

Ruku jsem nechala volnou a přemýšlela,co udělám.
-    A pak mě napadlo, že prostě vykrvácím...

Když sem si v noci byla jistá,že už všichni spí, sbalila sem si věci a šla do Jamieho pokoje.Tam sem si vzala svoje peníze,které mi před časem vzal a vylezla z okna.
-    Jo, jasně, utíkám-li před věznitelem, půjdu si pro peníze do pokoje, kde spí, a vystavím se riziku, že nakonec nebudu moct utéct. Velmi chytré. Aneb když jsou peníze důležitější, než život.
-    Mimochodem, kde ty peníze vzala? Zmíněno je jen to, že pořád studuje. Kde je tedy vydělala?
-    A kde on přišel k jejím penězům? Vloupal se jí do domu, ukradl kartu a pak ji donutil říct mu heslo?
-    A když bylo tak lehké utéct, proč jsi tam celou dobu zůstávala a nezdrhla už dávno?

Nastartovala jsem jeho auto a odjela.Jela sem do L.A., ale aby to nebylo nápadné, v polovině cesty jsem zastavila a auto tam nechala.
-    Jak jsi řídila s prostřelenou rukou?
-    Proč jsi jela do L.A. a ne domů vzít si své věci?

Nastoupila jsem a hned na to mi podal ruku se slovy:"Já jsem Mike. Mike Shinoda. Možná mě znáš, možná ne, ale nic se nestane, když ti řeknu, kdo já sem. Mluvíš s jedním raperem! Znáš Linkin Park?
-    Tak fajn, tohle byla rozhodně nejtrapnější část, která tu do teď byla. V tvém vlastním zájmu doufám, že horší už nepřijde.

Takže ona je postřelená, doktoři to vidí a nezavolají policii? Tohle se hlásí, dámo. Nestrkej to tam, když to pak nechceš řešit...

A nechápu, proč mají všichni tendenci dělat z Chestera/Mikea debila, který u sebe nechá bydlet hlavní hrdinku, ačkoliv o ní nic neví. Víte, co by udělali, kdyby chtěli být šlechetní? Zaplatili by jí pokoj v dobrém hotelu. To je pravděpodobné. Ale pozvat si do domu cizince, to by slavný neudělal. Slavní si totiž musí dávat pozor, s kým se bratříčkují.

"Né, dobrý, konec srandy. Jdeme do toho pokoje nebo co bude?" zeptala sem se ho tak, aby už pochopil, že nechci jen tak stát na chodbě.
-    To je hodně slušně vychovaná dáma, když tohle řekne někomu, kdo jí právě poskytl střechu nad hlavou.

Ocitli jsme se uprostřed malé chodby."Tak tady mám pokoj já, hned vedle je tvůj pokoj a tady to naproti je koupelna. Hned vedle toho je záchod.
-    Americká star má byt, ve kterém je jen jedna společná koupelna? Jako fakt?

Mike dal cizímu člověku klíče od svého domu? Jo, jasně. To by určitě udělal. Ale možná až tak  po lobotomii...

Já si zatím vybalila věci.
-    Jaké věci? Ty peníze? Protože doma jsi pro věci nebyla, vzpomínáš? A když tě násilím odvlečou, těžko si s sebou něco balíš, že jo?

Měl v břiše nůž a na hlavě bouli.Vedle něj ležel vzkaz: "Vím, že seš tady, nemysli si, že tě Shinoda ochrání. Buď se vzdáš dobrovolně, nebo budou trpět další…"
-    Jo, jasně. Dostat se do domu celebrity je takhle jednoduchý, to víš, že jo...
-    A proč by ji vůbec měl hledat?

Po 2 hodinách kluky začaly volat manželky. Nechtěli jít, ale museli."Zítra přijdeme. Zavolej, kdyby se probral, i kdyby to bylo v noci," řekl Rob a ostatní kluci přikývli.Pak jsme se rozloučili, a já s Mikeem jsme tam zůstali sami.
-    Já si myslím, že by spíš ty manželky přijely do nemocnice. Pokud nejlepší přítel vašeho manžela zrovna leží v nemocnici mezi životem a smrtí, nebudete ho volat domů na večeři, že?

Bavili jsme se a já se Mikeovi pořád omlouvala za to, že sem ho takhle ohrozila.Kluci tam byli hodně dlouho, ale pak Chesterovi zavolal Bob a museli už jít pracovat.
-    Nemyslím si, že by museli jít pracovat. Nejdůležitější součást skupiny a organizátor všeho leží v nemocnici s probodnutým břichem. Navíc jsou to zpěváci, nemusí sedět ve studiu každý den. Skutečně ne.

"Víš... já... miluju tě..." dostala sem ze sebe."Já tebe taky... šetří policie ten tvůj případ?" zeptal se."Jo. Už ho prej dostanou…" řekla sem a dala mu malou pusu na tvář.
-    Tohle zní asi tak uvěřitelně jako toto:
„Miláčku, dneska mi lékaři řekli, že umírám na rakovinu.“
„Skutečně? To je mi moc líto. Ale co bude k večeři?“

Tohle byla dost hrůza, slečno autorko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama