Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Hybrid Dreams (1. část) - autorka Linkinka

14. prosince 2012 v 22:00 | Linkinka |  Smutné povídky
Zajímavý příběh o Chesterovi, který se velmi změnil. S bolestí v srdci vzpomíná na svou slávu a na Samanthu, se kterou se cítil tolik šťastný. S přibývajícími vráskami a bolístkami se z něj stala troska, která jen stěží dokáže vydržet svůj vlastní obraz v televizi. Lehký, poutavý, citově akční děj s čtivými vzpomínkami.


Obrovský obývák, kterým prosvítala večerní záře a který byl zahalen podivným tichem. Na zdech visely nějaké obrazy a platinové desky. Závěsy byly napůl zatažené, takže zakrývaly plechovky piva rozházené po zemi. Byla tam obrovská pohovka, které vévodila stejně velká televize a v protější stěně krb, který vypadal, že snad nikdy nepoznal oheň. Celkově vypadala místnost tiše, neuklizeně a vznášela se nad ní podivná smutná atmosféra.
Ticho prořízla až náhle zapnutá televize.
V samém rohu místnosti totiž seděl muž. Vypadal vyhuble a nezdravě a rukama si objímal kolena. Jeho výrazný obličej, který lemovaly rozcuchané černé vlasy, zakrývala kapuce, takže to vypadalo, jakoby se chtěl před někým skrýt, i když v celé místnosti nikdo další nebyl. Z televize se ozývala hlasitá hudba, na kterou muž najednou vyvalil oči a zakřičel: "Ne, to ne!"
"I want to heal. I want to feel. Like I´m close to something real," křičel zpěvák energicky z televize.
Muž jakoby se díval na svou podobiznu před několika lety, kdy ještě vypadal jako člověk.
"Prosím, už ne!" zakřičel znovu, ale z televize se na něho ozvalo:
"Somewhere I belong!"
Muž se z rohu místnosti přesunul k televizi a chvějící rukou se dotknul zpěváka na obrazovce. Ano, byl to on - Chester. Jeho lepší podobizna.
Pronikavý hlas utichl a na obrazovce se objevila moderátorka, která se strojeně usmívala. "Tak a tohle byla písnička Somewhere I Belong od skupiny Linkin Park, která se z nepochopitelných důvodů před rokem a půl rozpadla. A teď si pustíme…"
"Nic si nepustíme, ty blbá krávo!" zachrčel Chester, vztekle televizi vypnul a začal do ní mlátit pěstmi. Když neuviděl jiný výsledek, než že ho začaly ukrutně bolet ruce, vysíleně se svalil na zem.
Po více než hodině tupého zírání do stropu se zvedl ze země a přešel ke krbové římse, která byla posetá fotografiemi v ozdobných rámečcích. Uchopil fotku, která měla rámeček ve tvaru srdce, a zadíval se na ni.
Byl tam on a jeho žena Samantha, objímali se a vypadali šťastně.
Chester fotku odložil a prohlížel si další, na které byl on, v ruce choval svého syna Dravena, zase jeho žena a vysmátý kluk v kšiltovce.
Vysmátý kluk v kšiltovce? Ne! Byl to MIKE! Jeho nejlepší kamarád!
Chester se zahloubal do vzpomínek….
Bylo mu čerstvých 23 a nervózně přešlapoval před nějakým domem. Čekal asi deset minut, když za sebou uslyšel:
"Ahoj. Ty jsi Chester Bennington?"
Otočil se a uviděl toho vysmátého kluka s kšiltovkou na hlavě.
"Jo. To jsem já. Ty jsi Mike, že?"
"Jo, Mike Shinoda. Moc mě těší, chlape!" odpověděl Mike a potřásl mu rukou. "Tak půjdeme? Měli bychom se podívat do studia, už tam čekají kluci. Všichni se na tebe moc těší! Když jsme slyšeli tvůj hlas a dozvěděli jsme se, že budeš v naší skupině zpívat, tak přísahám, že sem se ožral, jak doga!"
"Tak to si budeme rozumět!" usmál se Chester a rázem z něho spadla nervozita.
Chester si prohlídnul zbývající fotky, na kterých byl on a dalších pět kluků při různých příležitostech. Ti kluci byli vždycky jeho rodina a nejlepší kámoši v jednom. Poslední rok pochopil, o co všechno přišel.
Vztekle kopl do plechovky na zemi a s prásknutím dveří vyšel do večerního chladu. Nasadil si kapuci, ruce vrazil do kapes a pomalým krokem vyrazil po chodníku do neznáma. Vzpomínal na všechny ty šťastné okamžiky, které strávil se skupinou a hlavně s Mikem a po tvářích mu začaly stékat slzy. Razily si cestu jeho zuboženým obličejem a mizely na okrajích jeho tváří.
Začalo pršet.
Chester měl pocit, že počasí má úplně stejný pocity, vděčně si sundal kapuci a nastavil svou tvář kapkám deště. Zase špatně! Kapkám smutku.

Hybrid Dreams

"Chestere?" ozvalo se do telefonu.
"Kdo volá?" Nechápavě zachraplal jmenovaný.
"Chazzy! To jsem přece já! Sam!"
Chester si vybavil tvář své bývalé ženy a koutky úst mu zacukaly. Zároveň se mu však na čele objevila vráska. Sam? Proč mu proboha volá? Co může chtít? "Ahoj Sam," odpověděl prostě a neurčitě.
"Chazzy, jak se máš?"
Cože? Ona mu volá jenom, aby se zeptala, jak se má? Za tím je určitě něco víc! Pomyslel si Chester. "Chceš slyšet pravdu?"
"Jasně, že chci!" ohradila se Samantha.
"Je to na hovno! Zkurvenej život! Už mě to nebaví! Opravdu nebylo mým snem hnít tady úplně sám! V tomhle zkurveným velkým domě plným vzpomínek! Vzpomínek na tebe a… na skupinu." Chester odolal říct tuhle pravdivou větu plnou nadávek a radši slušně odpověděl: "Mám se … dobře."
"Chestere, poslední dobou se mi nezdáš. Jsi úplně jinej a … ale nechci to řešit po telefonu. Mohla bych… hmm… někdy přijít?"
Cože? Přijít?
"Sam, vždyť říkám, že se mám dobře!" Nebylo to tím, že by nechtěl Samanthu vidět, ale jenom prostě nechtěl, aby ho viděla takhle. Nesmí jí to dovolit!
"No, jak myslíš. Já mám jenom … starosti."
"Co se stalo?" nechápal Chester.
"Starosti o tebe, Chazzy."
Chester nevěděl, co má říct. Tohle nečekal. Někdo má o něj starost? Někomu na něm záleží? Jenom nervózně přešlapoval na místě a snažil se vymyslet, co by měl říct. Ale nic nepřicházelo. Žádná vtipná poznámka, kterou by to řešil dřív. Už to prostě nebyl on. Sam má pravdu!
"Tak, já někdy přijedu. I s Dravenem. Už jsi ho dlouho neviděl!"
"Vždyť pro Dravena si jezdím každej měsíc sám. Není důvod, abys jezdila ty sem." Chester věděl, že to od něho bylo neslušné, ale nechtěl vidět Samanthin přehnaně chápavý pohled.
"Ahoj!" ozvalo se z telefonu. Z jejího hlasu bylo poznat, že ji to hodně naštvalo.
"Aho-" Už to ale nestihl.
Z telefonu se ozývalo tupé šumění.
A už vůbec netoužil po tom, aby se se Sam zase hádali!

Hybrid Dreams

"Ještě jednou?" ptal se barman v potemnělém klubu a zíral na Chestera s absolutním nezájmem.
"Já-já … škyt … no …. Jo, ješ-ještě je-je-jednou."
Barman pokrčil rameny a začal plnit panáka, co ležel před Chesterem bílou průzračnou tekutinou. "Já myslím, že už máš dost, brácho!"
Brácho? Tak mu přece říkal…
Chester se otočil a spatřil vysokýho chlápka s bradkou a cigaretou v puse. Naděje, že by to mohl být Mike, vyhasla a nic jinýho ho nezajímalo.
"Nechceš něco lepšího?!" Nedal se odbýt chlap.
"Já-škyt-…"
"Pojď se mnou ven." A táhl ho za rukáv z toho odpornýho pajzlu do chladného večera. Zastavil hned za rohem a opřel ho o jednu ze stojících popelnic. "Na, tohle ti udělá dobře." Prohlásil a podával Chesterovi injekční stříkačku naplněnou povědomou tekutinou.
I přesto, že byl opilý, si vybavil situaci, kdy tu tekutinu viděl poprvé…
"Bojíš se?" zachraplal hromotluk Jerry, vůdce party a nejobávanější kluk ve městě.
Tehdy asi patnáctiletý Chester na něho pohlédl s očima plnýma strachu.
"Tvrdý jsi ještě neměl, co?" Ta otázka chvíli visela ve vzduchu.
Chester si snažil vzpomenout, proč tohle všechno dělá a hned se mu začaly v hlavě rojit myšlenky. Byly jako odporní brouci, co se mu honili hlavou a nedali pokoj. Před očima viděl funícího, zapáchajícího chlapa, jak říkal:
"Bojíš se to říct mamince, že ano? Jak by ne? Vždyť by takovýmu frackovi nikdo nevěřil! Nikdo by nevěřil, že tě zneužívám! Nedokážeš to, Chestere!"
Chlápek zmizel a objevil se jeho vlastní otec, jak nad ním stál a vzteky na něj křičel: "Seš jako baba! Tohle dělají chlapi? Chlapi neřvou a nefňukají! Postav se tomu! Nedokážeš to, co? Nedokážeš to, Chestere!"
Pak si vybavil otce, jak odcházel pryč, když se rodiče rozváděli. Matka brečela a prosila ho, aby zůstal. A otec na ni křičel: "Starej se o toho fracka sama! Copak to nezvládneš? Beze mě to nedokážeš?"
Chester vzteky zatřásl hlavou, aby ti odporní brouci zmizeli. Tohle už mu nikdo říkat nebude! Proč by to nedokázal? Vzal si od Jerryho stříkačku a jediným pohybem si ji zapíchl do žíly, zmáčkl a zavřel oči. Teď už ho ti brouci strašit nebudou. Nikdy!
Zvládl to v patnácti, tak proč by to nezvládl teď? Beze slova si od toho chlapa vzal jehlu a podíval se na své zahojené žíly.
"Proboha, Chestere! Co to děláš?"
To je přece Sam! Pomyslel si a podíval se do její vyděšené tváře. Stála kousek od něho a její oči se do něho vpíjely jako inkoust do saváku…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama