Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Jen ty víš - autorka TattooGirl

15. prosince 2012 v 13:00 | TattooGirl |  Romantické povídky
Krátký příběh s romantickým podtextem. Hlavní hrdinka chodí s Mikeem na grafickou školu a jsou ve stejné třídě na výtvarnou výchovu. Díky tomu se jejich životy spojí a oni se natolik spřátelí, až mezi nimi vznikne láska. Ale ona miluje někoho jiného... Chestera, který ji není hodný.

"Hej, vstávej! Chazzy, zlato, vstávej, dělej!"
"Výborné!" začal řvát Chazz a tleskal přes celé divadlo, načež se Mike začal smát.
"Je jenom přestávka," oznámila jsem mu.
"Nevadí, přesto to bylo výborné, i když trochu nepohodlné," zašklebil se již jmenovaný Chazz.
Teď jsme se smáli s Mikem oba.
"Pojďte, jdeme si něco koupit."
"Chazzy, tady nejsi v kině!"
"To je jedno, pití snad tady mají, ne?!"
"Pokud myslíš pivo, tak ne."
"Do háje, kam jste mě to vytáhli?"
"Ale zlato, sám jsi sehnal vstupenky," oznámila jsem mu skutečnost.
"Hm…" odpověděl mi Chazz.
Najednou se z Chesterova mobilu začala linout známá melodie označující příchozí hovor. ,,Ehm. Omluvte mě…" řekl trochu červený Chester a zmizel v davu.
Mike se jen zle podíval, ale nic neřekl.
"Mikeu, kde prodávají limonádu? Mám žízeň, že bych pila krev v litrech."
"Támhle za rohem."
Tak jsme si tedy šli koupit Colu a Chestrovi Sprite. Čekali jsme na něj docela dlouho, ale nikde nebyl. "Myslíš, že se ztratil?" zeptala jsem se Mikea.
"Ne, tady se vyzná...."
"Nemyslím."
"Já taky ne, já to vím."
"Víš něco víc, než já?" Už jsem se vážně zeptala Mikea a bála jsem se jeho odpovědi.
"Co? Ne, tak jsem to nemyslel, pojď, už skončila přestávka. Chazz přijde, uvidíš."
"Už to běží 10 minut a Chazz nikde! Kde se jenom fláká?!" Už jsem byla docela naštvaná.
"Neboj, Jess, on přijde." S Mikem se známe už od 5tý třídy a vždycky mě takhle utěšoval a moc mu to šlo. S Chesterem chodím teprve měsíc a náš vztah je podle mě dost silný, akorát mě občas štvou ty jeho náhlé odchody a pozdní příchody. Ale co, já něco vydržím.
"No, hurá kdes byl tak dlouho?!"
"Promiň, zlato, na záchodech byla fronta."
"No jo, stejnak to za chvíli končí."
"Fakt? To je škoda, protože sem měl v plánu si ještě trochu zdřímnout."
A už sem se zase chechtala, tentokrát sama.
Mike se soustředil na hru.


"Slečno Johnssová, soustřeďte se na práci a nepovídejte si pořád s panem Shinodou."
"Promiňte, paní učitelko, já si jen chtěla půjčit černou, právě mi došla."
Ta stará rašple se zle zašklebila, ale dovolila mi jít k Mikeovi půjčit si černou temperu. S Mikem chodíme už rok na stejnou grafickou střední školu a dokonce jsme spolu ve třídě. A ta stará rašple je naše učitelka výtvarky.
"Ani se moc nedivím, že ti došla černá, když skoro jinou barvou nemaluješ. A jestli tam nebudeš přidávat víc světlých barev, Thomsová tě nechá propadnout."
"A naši by mě zabili. Dobře, pokusím se, ale teď nemůžu, mám v hlavě nápad a ten musím vytvořit tady na plátno, jinak mě sežere."
"Jak chceš, ale tohle říkáš pořád."
"Ty jeden! Já ti dám pořád!" A namalovala jsem mu na čelo sluníčko.
"Zase černý? Nemá bejt žlutý? Aa, červený paprsky ne!" Takhle probíhají obvykle naše hodiny výtvarky. No co, ale práci stihneme. Mike jako obvykle dostane A, a já protože moc používám černou, dostanu B.
Zabít jí…


"Ahoj!"
"Ahoj, Chazzy! Co tady děláš? Myslela jsem, že tě mám vyzvednout u vás?!"
"No, víš chtěl sem tě vidět dřív a taky..."
"Nemůžeš tam."
"Jess, sorry, já se fakt snažil, ale pochop."
"Jo, dobrý, já to chápu. Mikeu, pojď, jdeme na zmrzku."
Chazz zůstal bezradně stát před naší školou a já s Mikem si to rázovala do krámku se zmrzkou, kam chodíme každej den ve třech.
"Dneska jenom 2x?" Jakmile vejdeme, už nás vítá prodavač s jedním vlasem na hlavě, který si tak opatruje.
"Jo jo, jako obvykle jenom ve dvou." Já si jako obvykle dám pistáciovou a Mike vanilkovou.
"Chceš si promluvit?" zeptá se mě Mike.
"Ne, teď žeru zmrzlinu."
"Dobře. Tak ahoj zejtra," rozloučí se Mike a každý jdeme domu.


Doma si připravím plátno a začnu malovat. Řídím se Mikevou radou a už tolik nepoužívám černou. Vznikne bílý kůň, běžící mořem a se zapadajícím sluncem. Tak krásnej obrázek se mi v životě nepovedl, a protože mám ze sebe radost, hned zavolám Mikeovi, který hned přiletí a obdivujeme moje dílo společně.


Večer, kdy se chystám jít se svým čoklíkem ven, zazvoní zvonek a máti mě volá ať jdu dolů, že mám návštěvu.
"Eh, Chestere, co tady děláš?"
"Chci tě pozvat na večeři."
"No, ale já…"
Udělá na mě psí oči a já se jdu obléknout nahoru.


Po půl hodině vylezu a Chestrovi málem vypadnou oči z důlků.
"Co? Vypadám jak debil? Jenom sem si půjčila ségry šaty..."
"Vypadáš skvěle," řekne mi Chazz a už se vydáváme do jedné krásné restaurace jeho autem.


"Díky za pěkný večer, Chazzy,ale já už fakt musím." Rozloučím se s Chazzem a jdu na autobus, protože nechci, aby mě Chazz odvezl. Když čekám na zastávce, všimnu si jedné dívky, starší než já.
Má stejné šaty akorát v červeném. Je moc pěkná a vypadá jako španělská sexbomba. Protože jsem zažila pěkný večer myslím na to jestli i ona zažije stejný večer, ale to už nedomyslím protože přijede autobus a já si sednu dozadu ke své spolužačce a tlacháme.


Uběhl další týden a já začala dostávat samé A z výtvarky a Mike ze mě měl stejnou radost, jako slečna Thomsonová, tedy naše učitelka. Jinak se nic nezměnilo, až na Chazze, který má pořád nějak více práce a mě se věnuje méně a Mike vypadá, jako by ho mučili, když mu vyprávím, jak zase Chazz musel do práce.
Jednou odpoledne, když jsem byla v parku s Mikeem a vybírali vhodné téma na soutěž v malování, zahlídla jsem tu dívku z toho večera, kdy jsme byli v restauraci s Chazzem. Nebyla sama.
Vedle ní někdo stál. Někdo velmi podobný Chesterovi a vzájemně si něco šeptali do uší a pak se začali líbat.
Když se ten kluk otočil, poznala jsem ho. Byl to Chester a Mike se mě snažil odvést, ale já jsem se mu vytrhla a s pláčem jsem běžela domu, kde jsem si lehla na postel, a všechno mi začalo dávat smysl. Kde byl, když jsme byli v divadle, proč mě zval do restaurace a proč měl najednou tolik práce. Ale nehodlala jsem tam ležet věčně. Vzala jsem plátno, barvy a pustila se do malování. Nakreslila jsem černovlasou dívku s rozmazanou řasenkou a křišťálovými slzami, jak držela v ruce, s dlouhými černými nehty, srdce, ve kterém byla zabodnuta kudla. A na zádech měla sněhově bílá křídla. Název jsem dala obrazu "JEN TY VÍŠ PROČ."


Když o hodinu později ke mně přišel Mike, našel mne ležet na zemi s kudlou zabodnutou v srdci. Už bylo pozdě na záchranu. Bylo po všem. Ten den můj obraz vyhrál soutěž mladých malířů a objevil se na výstavišti obrazů vedle obrazu Mikea s názvem "VÍM", na kterém byl znázorněný chlapec, objímající uplakanou dívku.
Tento obraz znázorňoval jeho lásku ke mně a tentýž den mi ji mohl tam nahoře vyznat. Už nebyly žádné problémy, ale jen štěstí a pravá láska. Mikea našli večer s nožem zabodnutým v srdci a jeho obraz pověsili vedle mého a dodnes tam visí vedle sebe a my na se na ně díváme se shora s vděčností a s láskou. Také na Chestera jsme nezapomněli. Požehnali jsem jemu, jeho ženě a jemu čerstvě narozenému synovi.
Oni nám na oplátku žehnají tím, že chodí pravidelně na naše hroby a přinášejí čerstvé rudé růže, které jak Chazz věděl, jsme s Mikem milovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 26. září 2013 v 19:40 | Reagovat

Promiň, ale o čem tohle má být? To je nějaká splácanina pár náhodných nápadů, ale ne celistvá povídka o něčem.

Když už si vybereš napsat povídku o téhle krátké délce, potom musíš ale vynechat všechny zbytečnosti, které nemají co dělat s dějem. Proč je tam informace o tom, kdo si co koupil k pití? Vždyť je to úplně nepodstatné. Vata se vyškrtává. Tohle bys tam mohla mít, kdyby to mělo třeba 40 stran. Takhle ale ne...

Jinak, jsme v USA a hlavní postavy jsou stále ve škole. Na střední. Americký středoškolák, který půjde dobrovolně sám od sebe do divadla, to je jev tak nevídaný, že by se o tom mělo psát do novin. Lidi, zkuste trochu uvažovat a pak až pište. Jakmile překroutíte reálie USA, jako třeba, že si bude Američan do hrnku sypat kávu a pak si ji přímo dovnitř zalije vodou, čtenáři vám automaticky přestanou věřit.

"Ty jeden! Já ti dám pořád!" A namalovala jsem mu na čelo sluníčko.
"Zase černý? Nemá bejt žlutý? Aa, červený paprsky ne!" Takhle probíhají obvykle naše hodiny výtvarky. – O tom silně pochybuji. Pokud je učitelka ani nenechá dojít si půjčit barvu, těžko by jim tolerovala něco takového. Mozek, autorko, použij mozek.

Mike jako obvykle dostane A, a já protože moc používám černou, dostanu B. – Tak co kdyby třeba tu černou tak moc nepoužívala?

"Ahoj!"
"Ahoj, Chazzy! Co tady děláš? Myslela jsem, že tě mám vyzvednout u vás?!"
"No, víš chtěl sem tě vidět dřív a taky..."
"Nemůžeš tam."
"Jess, sorry, já se fakt snažil, ale pochop."
"Jo, dobrý, já to chápu. Mikeu, pojď, jdeme na zmrzku." – Fajn, tady vůbec nevím, o co šlo. Kam Chester nemůže? A proč se omlouvá, v čem se snažil? Nedává to smysl.

"Dneska jenom 2x?" Jakmile vejdeme, už nás vítá prodavač s jedním vlasem na hlavě, který si tak opatruje. – Ten jeden vlas vůbec nezněl vtipně. Vyznělo to hrozně trapně. Jako bys psala a psala a pak někde na internetu uviděla kresleného prodavače zmrzliny s jedním vlasem na hlavě a řekla si, že to bys mohla použít, protože je to vtipné. No nic, asi by bylo zbytečné mluvit s tebou o vhodnosti různých médií k vyjádření nápadu, že?

Chazz zůstal bezradně stát před naší školou a já s Mikem si to rázovala do krámku se zmrzkou, kam chodíme každej den ve třech.
"Dneska jenom 2x?" Jakmile vejdeme, už nás vítá prodavač s jedním vlasem na hlavě, který si tak opatruje.
"Jo jo, jako obvykle jenom ve dvou." Já si jako obvykle dám pistáciovou a Mike vanilkovou. – Tak moment, to si hodně protiřečíš, dámo. Napřed Jess tvrdí, že do toho zmrzlinářství chodí každej den ve třech, pak v poslední větě Jess říká, že jako obvykle jen ve dvou. Co tím myslíš? Pokud myslíš, že si dají ty příchutě jako obvykle, akorát že tentokrát budou jen dva, tak jsi to řekla tak, že to s touto interpunkcí znamená něco jiného.

Vznikne bílý kůň, běžící mořem a se zapadajícím sluncem.  – Takže vznikne kýč. Což je přesně to, čemu by se měl umělec vyhýbat. Prosím, nepiš o umění, pokud nedokážeš ani poznat jasný kýč a děláš z něj něco, co je hodno obdivu. Anebo studují oba dva na mizerné škole podobné těm českým uměleckým. Pak bych se tím ale vůbec nechlubila a radši to vypustila. Zkrátka, nepiš o něčem, o čem zjevně nemáš páru (což říkám z pozice někoho, kdo umění studoval a kýč je tedy schopen rozpoznat).

Jinak se nic nezměnilo, až na Chazze, který má pořád nějak více práce a mě se věnuje méně a Mike vypadá, jako by ho mučili, když mu vyprávím, jak zase Chazz musel do práce. – No ale nebyla to náhodou ona, kdo Chestera poslal do háje a šel na zmrzku jen s Mikem a kdo se nechal přemlouvat, aby šel se svým přítelem na večeři? Taky bych se na ni časem vybodla. Proč se pořád vnucovat, že jo...

Jednou odpoledne, když jsem byla v parku s Mikeem a vybírali vhodné téma na soutěž v malování, zahlídla jsem tu dívku z toho večera, kdy jsme byli v restauraci s Chazzem. Nebyla sama. – Jak to myslíš, že vybírali vhodné téma na soutěž v malování? Ta témata bývají stanovená.

Byl to Chester a Mike se mě snažil odvést, ale já jsem se mu vytrhla a s pláčem jsem běžela domu, kde jsem si lehla na postel, a všechno mi začalo dávat smysl. Kde byl, když jsme byli v divadle, proč mě zval do restaurace a proč měl najednou tolik práce. – Mě fascinuje, jak si všechny zdrcené hrdinky musejí nutně lehnout na postel. Proč vlastně? Nemůžete vymyslet něco nového? A co má to pozvání do restaurace společného s nevěrou? To tam vůbec nechápu. Pozval do restaurace ji, protože chtěl být s tou druhou? To je na hlavu...

Nakreslila jsem černovlasou dívku s rozmazanou řasenkou a křišťálovými slzami, jak držela v ruce, s dlouhými černými nehty, srdce, ve kterém byla zabodnuta kudla. A na zádech měla sněhově bílá křídla. Název jsem dala obrazu "JEN TY VÍŠ PROČ." – Nakreslila jsi další výstavní kýč. Tenhle bych řadila do stejné kategorie, jako jsou obrázky temných balerín s potrhanými šaty, rozmazaným makeupem a nacházející se v ošklivé místnosti...

Když o hodinu později ke mně přišel Mike, našel mne ležet na zemi s kudlou zabodnutou v srdci. Už bylo pozdě na záchranu. Bylo po všem. – Ony se sem nakonec ty kýčovité obrazy hodí, celé je to děsný kýč. A neříkala snad Jess, že s Chesterem je jen měsíc? Skutečně se někdo zabíjí kvůli nepovedenému měsíčnímu vztahu? Není to trochu přehnané?

Ten den můj obraz vyhrál soutěž mladých malířů a objevil se na výstavišti obrazů vedle obrazu Mikea s názvem "VÍM", na kterém byl znázorněný chlapec, objímající uplakanou dívku. – Tomu „výstavišti obrazů“ se říká galerie, víme? A další kýč do sbírky.

Tento obraz znázorňoval jeho lásku ke mně a tentýž den mi ji mohl tam nahoře vyznat. Už nebyly žádné problémy, ale jen štěstí a pravá láska. – Omyl, byli jste mrtví a tím to skončilo. Mrtví nectí štěstí ani lásku. Mrtví jsou prostě mrtví, není na tom nic skvělého ani romantického. Akorát to hrozně ublíží lidem, kteří vás měli rádi. Třeba rodičům, přátelům...

Mikea našli večer s nožem zabodnutým v srdci a jeho obraz pověsili vedle mého a dodnes tam visí vedle sebe a my na se na ně díváme se shora s vděčností a s láskou.  – Proboha, zabijte mě. Tohle je ale blbost.

Také na Chestera jsme nezapomněli. Požehnali jsem jemu, jeho ženě a jemu čerstvě narozenému synovi.
Oni nám na oplátku žehnají tím, že chodí pravidelně na naše hroby a přinášejí čerstvé rudé růže, které jak Chazz věděl, jsme s Mikem milovali. – Tohle nebylo to nejhorší, co jsem tu četla, alespoň máš nějakou představu o tom, jak povídka vypadá, neděláš tolik chyb... ale byl to rozhodně ten největší kýč. Takže to byl vlastně dost děs. Pokud ti je kolem 16, tak pro to ještě mám nějaké pochopení, protože z toho pravděpodobně vyrosteš. Ale jinak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama