Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Konec - autorka HibridGirl

15. prosince 2012 v 19:00 | HibridGirl |  Smutné povídky
Krátký příběh, kde je zapeklitý děj. Hlavní hrdina Chester náhle ztratil smysl žít, sám se schovává v hotelu a jediný, s kým chce hovořit jsou jeho přátelé z Linkin Park, kteří ho vždy podrží. Osoba, která ho natolik potopila není nikdo jiný než Samantha, ale co mu vlastně provedla?


Jak mi to jen mohla, ksakru, udělat? Co jsem jí udělal? To se má se mnou špatně? Vždyť může mít, co chce. Ale ona chce mě! Csss. Vždyť mě má! Ok, možná jsem na cestách častěji, než jak si představovala. Ale já jsem zpěvák a ona to ví. Věděla to, i když si mě brala, a najednou jí to vadí. Ať se jde vycpat, mě už nezajímá. Ani nevím, kam teď mam jít. Že já debil jí velkoryse přenechal náš dům. Do pytle. Budu muset jít do nějakýho hotelu.

Konec

Vešel jsem tedy do prvního, kterej byl po ruce.
"Dobrý den, pane. Chcete se ubytovat?" Přeslazeně se mě zeptá nějaká ženská za pultem.
"Jo, chci. Od toho jsem tu, ne?" odpovím naštvaně.
"Jistě, jistě. Jen vyplňte tenhle formulářek, ano?"
"Jo," zahučím. Aby jí ta huba upadla, jak se usmívá, baba jedna. Hm, tak co po mně chtěj. Jméno, no, nejsem blbej, abych napsal Chester Bennington. Tak, ale co? Ještě vyplním pár vymyšlenejch údajů a podám ho tý ženský, která se tváří dost vyjeveně, když si přečte jméno Mr. Froggy, který mě jako první napadlo.
"No... Tak vítejte, pokoj 303."
"Děkuji." Tentokrát se na ní sladce usměju já a beru si od ní klíček.
Otevřu dveře a nechám svoje tělo spadnout na ustlanou postel. Proč? Vždyť já ji mám pořád rád! Ale ona ne. Ale proč? Vždyť nám to spolu klapalo a najednou… Radši si dám pořádnou sprchu. Přece si dokážu žít i bez ní a dokonce líp.

Konec

Potřeboval bych s někým mluvit, sakra. Zkusím zavolat Robovi. Tút, tút, tút. Sakra! A co Mike?
"Shinoda, prosím?" Představí se zdvořile Mike až se musím zasmát. "Chazzy, to seš ty?"
"Jo, čau."
"Co potřebuješ?"
"Mluvit s tebou. Mohli bychom se sejít, někde?"
Když se konečně domluvíme, najím se a vyrazím na smluvený místo. Když jdu, přemejšlím, co mu vlastně řeknu. A už zase musím na Samanthu myslet. Bezmyšlenkovitě vstoupím do silnice. A … panebože, vidím dvě přibližující se světla auta. Né! Poslední, na co myslím, je, že já ještě nechci zemřít. Když v tom cítím prudký náraz a auto mě odhazuje někam daleko.
Dopad je krutej.
Rozmazaně vidím Mikea, jak ke mně běží a něco se mu třpytí v očích. Pak upadnu do bezvědomí…

Konec

Celou dobu se mi zdají nějaký podivný sny, který si nejsem schopnej si zapamatovat… Když se probudím, na nic si nepamatuju. Ale jo, na něco jo - na Sam. Pomalinku otevřu oči a první, na co se podívám, je moje noha.
Je nepřirozeně bílá a visí ve vzduchu. Aha, to je sádra.
"Konečně," vydechne kdosi.
Teprve teď se rozhlídnu kolem sebe. Všechno je tak nepřirozeně bílý. Jsem v nemocnici a okolo postele sedí mých pět nejlepších kámošů. Jsou to kluci z kapely. Mike, Brad, Rob, Joe a Phoenix. Všichni vypadaj tak nějak zdrcle s kruhama pod očima.
"Co se stalo?" zeptám se jich.
"Vlítl si pod kola autu," vysvětlí Rob
"V bezvědomí si byl dva měsíce a doktoři tě už chtěli odpojit, protože to s tebou nevypadalo moc dobře," řekne mi Mike.
"Panebože! A ... a co Sam?" zeptám se jich s nejistotou v hlase.
"Co by?" nechápe Mike.
"No, víš, kvůli ní jsem s tebou chtěl mluvit," vysvětlím mu.
"Chceš, abychom odešli?" zeptá se Joe.
"No, já..."
"Ne! Vždyť to jsou tví kámoši, ne?" skočí mi do řeči Mike.
"Ok, tak poslouchejte…"

Konec

"Ty jo, ale proč to udělala?" zeptá se Brad po tom, když jim celý ten příběh řeknu.
"Vždyť vám to klapalo, ne?" otáže se Phoenix.
"Já vím! Co si myslíš, že mi to je jedno? Mikeu, potřeboval bych s ní mluvit."
"Fajn, tak já jí řeknu, aby za tebou přišla, jo?"

"Jo, dík."


Konec

Zjistil jsem, že v nemocnici je strašná nuda. Celý dny jen ležet a koukat do stropu. Na pokoj mi nikoho nedali, mám tu televizi i telefon. Pokoušel jsem se dovolat Samanthě, ale nebere to.
"Čau, chlape," zařve ode dveří Mike. "Máš se?"
"Co myslíš?"
"Já radši nemyslím," řekne a začne vybalovat věci z tašky.
Zbláznil se? Do postele mi začne cpát nějaký hrušky a jabka. "A pivo by nebylo?"
"To víš, že jo."
Zlatej kluk, pomyslím si. "Byl jsi za Sam?" Položím mu otázku a v tu chvíli se Mike přestane usmívat.
"No, víš... Vážně to chceš slyšet?"
"Jo!"
"No, ona tě už nechce vidět a mám ti od ní něco dát."
"A co? Facku?" ušklíbnu se.
"Ne, tohle," oznámí mi a začne zase něco tahat z tašky, tentokrát nějakej papír.
"Žádost o rozvod," vydechnu a stěží potlačuju slzy.
"No, tak, Chazzy, to bude dobrý." Snaží se mě obejmout, ale já ho odstrčim.
"Jak mohla ksakru?" začnu řvát a ve zlosti shodím na zem to ovoce a pivo, co mi přines Mike. "NE, TO NENÍ MOŽNÝ!" křičím zlostí.
"Chazzy, uklidni se."
"Proč, proč sakra?" Tentokrát zeptám, že mě Mike asi neslyší a slzy nezadržuju. "Prosím, odejdi."
"Jo, ale neudělej žádnou blbost."


Konec


Jsem volnej! Po měsíci mě propustili domů, jo! Běžím do toho hotelu, kde mám pořád rezervovaný ubytování, abych si tam hodil věci, který sem měl v nemocnici a pádím za Sam. Poprvé zazvoním a ... nic. Podruhý, potřetí… "SAMANTHO!" zařvu, když v tom ve zvonku zaprská.

"Nechci tě vidět, prosím, odejdi."
"SAMANTHO, OTEVŘI!" Ještě několikrát zaječím, pak se sesunu na zem u dveří a čekám.

Konec

Asi po hodině přijde a otevře mi. "Chestere, pochop..." začne, ale já ji přeruším.
"Musíme si promluvit."
"Tys to ještě nepochopil?"
"Jo, ale..."
"Ten papír, co jsem to poslala po Mikeovi, je ti jasnej?"
"Jo, ale já nechci věřit, že… že…" Ani to nedokážu vyslovit nahlas.
"Jo, Chazzy, je konec."
"Ale, Sam..."
"Prosím, jdi pryč. Je KONEC."
Bez rozloučení se otočím a se svěšenou hlavou odcházím pryč. Já, vím, rockeři nepláčou, přesto... slzy nestačím zadržovat a v hlavě mi zní její poslední slova.
JE KONEC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 4. listopadu 2013 v 15:08 | Reagovat

Konečně autorka, která aspoň trochu chápe, že život muzikanta je jiný, než život průměrného muže pracujícího na průměrné pozici v průměrném podniku. Díky bohu! Co mě ale trochu zaráží je fakt, že Chester se chová, jako by neměl žádné peníze. Dobře, dům nechal Samanthě, ale je to pořád milionář (dneska nejspíš už i miliardář), takže by mu stačila asi tak noc nebo dvě v luxusním hotelu, než si vyřídí smlouvu na nový byt/dům. Žádná tragédie pro někoho jako je on.

Vešel jsem tedy do prvního, kterej byl po ruce. – To by neudělal nikdo slavný. Zdá se, že ačkoliv si určité aspekty slávy uvědomuješ, jiné ti unikají. Třeba fanoušci, kteří slavné sledují. Třeba taky to, že ne všechny hotely jsou tak zabezpečené, že tě v nich ti šílení fanoušci (a každá trochu slavná skupina je má), nenajdou a nedostanou se ti do pokoje. Je toho prostě hodně. A slavní obvykle bývají zvyklí na nějaký ten luxus. Nějaký motel, kde je v pokoji jedna postel a záchod smrtí jako hromadný hrob z patnáctého století plný zemřelých na mor, asi nebude místo, kde se ubytuje slavná osobnost – nakonec, tam se neubytuje pravděpodobně ani prodavačka od vedle.

Kdykoliv jsem se někde ubytovávala, chtěl se po mě doklad totožnosti – a to i přesto, že jsem byla předem nahlášená. Nevím tedy, jak je to v USA, ale vzhledem k jejich chorobnému strachu z terorismu po 11. září, mi nepřijde moc pravděpodobné, že by nechtěli vidět žádný doklad. Oni neprozradí, že jste tam ubytovaní, pokud si to nebudete přát. Ale myslím, že není moc pravděpodobné, že vás někde ubytují pod přezdívkou.

Vždyť já ji mám pořád rád! Ale ona ne. – To tak trochu neladí s předchozími prohlášeními o tom, že se Samantha může jít vlastně bodnout, protože už ji nechce; a také s tím, že ona chce, aby byl víc doma – že chce jeho. Teď zase tvrdíš, že už ho nemá ráda. Tak proč by ho tedy chtěla doma?

A co kdyby prostě uskočil, místo aby zíral, jak se k němu auto přibližuje. Pokud by jelo tak rychle, nejspíš by nestačil ani otočit hlavu a pak tu sáhodlouze popisovat, co vidí a co si myslí.

Takže on si nepamatuje nic, kromě Sam, ale pak pozná svý nejlepší kámoše a dokonce i zná jejich jména. No takže si vlastně pamatuje víc, než Sam, ne? No nic, nechám to být.

Takže jsme se nakonec vůbec nedozvěděli, proč se s ním Samantha chce rozvést. Jaký to tedy mělo celé smysl? Ukázat, jak je jí lhostejný, že nepřišla ani do té hloupé nemocnice?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama