Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Mohu získat ztracené? - 2. kapitola

16. prosince 2012 v 20:00 | Spolupráce autorek ChestarNut a Emi* |  Mohu získat ztracené? - autorky ChestarNut a Emi*
Otevřel jsem dveře a nakoukl dovnitř. Vypadalo to, že spí, ale když jsem vešel, otočil se na mě. Oči měl rudý a olemovaný fialovými fleky. Jednu ruku měl v sádře a tak nějak celý byl dost pochroumaný.
"Ahoj, Chazy."
"Čau, Robe, co ty tady?"
"Vyděsils mě. Kdo ti to udělal?" zeptal jsem se místo odpovědi.
"To je fuk. To ty si mi zavolal bílý pláště?"
"Jo."
"Děkuju."
"Nemáš za co." Mrkl jsem na něj. Chvilku jsme mlčeli a pak mi zazvonil mobil. Byl to Mike.
"Spikeu? Jestli chceš něco vidět tak přijeď do nemocnice. Sant Julien. Jo, zatim čau." Položil jsem telefon a koukl na Chaze.
"Nechci ho vidět," řekl mi otráveně.
"Mě to nezajímá, byli jste, a pořád jste moji nejlepší kámoši, chci, abyste se spolu zase bavili."
"Ale-…"
"Mě to nezajímá Chazy, prostě si to vyjasníte."

Mike přijel docela brzo. Zaklepal a potichu vešel. Chester se díval směrem k oknu.
"Ahoj," řekl potichu a zavřel za sebou. "Jak je?" ptal se, ale Chester si ho nevšímal. To už jsem nevydržel a nechal je o samotě, aby si mohli promluvit. Stál jsem na chodbě a čekal. Slyšel jsem, jak na sebe řvou. Hádali se. Sakra. Pak bylo ticho a potom jsem slyšel, že mluví potichu. Ne, neposlouchal jsem za dveřmi. Otevřely se dveře a vyšel Mike. Hodil po mě pohledem a šel pryč. Šel jsem za Chesterem.
"Kam šel Mike?" zeptal jsem se ho.
Chester se usmál. "On přijde," odpověděl mi a znovu se usmál. Mike opravdu přišel. V ruce měl kafe a zakroutil hlavou.
"Máš kafe zakázaný! Ale že jsi to ty!" řekl a podal mu kafe.
"Tak co?" zeptal jsem se.
"Mike je debil!" řekl Chester.
"Chester je pakoš," řekl Mike.
"Takže jste se usmířili?"
"Jo," odpověděli nastejno a zasmáli se.
Chvíli jsme se ještě smáli a povídali si, Chester slíbil, že s fetem sekne, a když to bude nutný, půjde do léčebny.
"Co bude dál?" zeptal jsem se.
"Co takhle najít Joea, Brada a Phiho?" zeptal se Mike.
"Jasně!" souhlasil Chaz a já jenom přikývl.
"Kdy začnem?" otázal se nedočkavě Mike.
"Co takhle hned jak mě pustěj z nemocnice?" nadhodil Chaz.
"Jo, já zapomněl, sorry brácho," zasmál se Mike. Asi půl hodiny jsme se takhle domlouvali, až jsme se nakonec domluvili, že já s Mikeem budu zjišťovat, kde bychom mohli začít hledat a než Chaze pustí, budeme mít nějaký typ.

Potom přišel doktor a vyhnal nás odtamtud. Chester musí odpočívat a takový ty řeči.
"Kolik je?" zeptal jsem se Mikea.
"Tři ráno," odpověděl mi. Napadlo mě, že bychom nejdřív mohli najít Joea. O něm aspoň víme, že je DJ. Řekl jsem to Miekovi. Souhlasil. Pak jsem ho poprosil, jestli by mě nehodil domů. Cestou jsem usnul. Mike mě probudil a rozloučil se se mnou. Padnul jsem unaveně na postel s vědomím, že Chester je v dobrých rukách. Ráno mě probudil mobil. Mike.
"Ahoj. Co se děje?" ptal jsem se.
"Vím, kde je Joe!" řekl mi nadšeně. Vylítnul jsem z postele.
"Co? A Kde? Jak?" ptal jsem se.
"Pracuje v klubu Gelta. Viděl jsem ho v televizi. Reklama, to je věc. Večer tam zajdeme. Ale nejdřív půjdeme za Chezem." Mike mě zase pozval na oběd, a tak sem vykonal ranní potřebu a těšil se na setkání s mým znovu nalezeným kamarádem. Byl jsem tak natěšený, že když sem se holil, řízl jsem se do brady. Vždycky se mi dělalo zle z krve, takže to semnou málem seklo. Zalepil jsem si bradu, oblékl se a šel na procházku, protože bych se doma asi ukousal nudou. Když sem šel kolem parku, už z dálky jsem poznal Chesterovy kamarády, kteří tam stáli v hloučku a evidentně na někoho čekali. Opatrně jsem přešel na druhou stranu a přidal do kroku. Ale bylo to marný, bohužel si mě všimli.
"Hej! buzno!" zařval jeden z nich. Neotáčel jsem se a tím spíš přidal do kroku.
"Hej! Mluvim s tebou, tak stůj!"
"Naser si do krku, ty feťáku zasranej!" zařval jsem nazpět a rozběhl se. Tentokrát by mě neměl kdo bránit, ulice byla po ránu vyklizená a pochybuju, že by mi někdo z okolo bydlících pomohl. Proběhl jsem kolem parku a vlítl do uličky, která vedla téměř k mému domu, abych co nejdřív zmizel někde, kde mě teoreticky nenajdou.

Utekl jsem jim jen tak tak. Rovnou jsem zamířil k Mikeovu domu.
"Ahoj! Promiň, že jdu tak brzo," pozdravil jsem ho a vysvětlil mu situaci.
"To nevadí. Ale teď musím někam pryč. Můžeš jet se mnou, jestli chceš," odpověděl mi a já souhlasil. Naložil do auta pár svých obrazů a jeli jsme. Dojeli jsme k jedné galerii. Mike popadl obrazy a šel dovnitř, já šel s ním.
"Konečně jste tu!" uvítal ho jeden chlápek v černém obleku. Já si mezitím prohlédl halu s obrazy a potom počkal u východu.
"Jdeme," ozval se za mnou Mike a pořád držel obrazy. Mike vypadal zklamaně a naštvaně dohromady. Jeli jsme zpátky domů.
"Co je Mikeu?" zeptal jsem se ho.
"Ale nic. Nedopad mi job. Obrazy se mu nelíběj, a že prý nejsou podle jeho přání. Ať jde do hajzlu. No nic. Půjdou holt na internetovou dražbu," odpověděl mi. Zastavil před jeho domem. Společně jsme počkali, až Anna dodělá oběd a najedli jsme se. Potom jsme vyrazili za Chesterem do nemocnice. Zaklepali jsme a vešli. Chester stál u okna a měl zadumaný výraz.
"Ahoj Chezi!" pozdravili jsme ho společně.
"Ahoj!!!" pozdravil nás a rozjasnila se mu tvář. Lépe řečeno se smál. Posadili jsme se a Mike mu řekl všechno, co se dozvěděl o Joeovi.
"Super! Hele prej mě zítra pustí. Nejsem na tom zase tak špatně, abych zabíral místo někomu dalšímu. A kluci? Nemáte cígo? A taky-…"
"Ne, nemáme. To je super, že tě pustí tak brzo. A cítíš se dobře?" skočil jsem mu do řeči.
"Jsem v pohodě vážně!" ujistil nás. Potom jsme klábosili a nakonec odešli. Chester souhlasil s tím, abychom našli Joea a udobřili si ho.
"Brad a Phi počkaj až na mě!" řekl nám. Tak jsme se vydali do klubu Gelta najít Joea.

Sice mě Mike ujišťoval, že ví kde ten klub je, ale nebyl by to Mike, kdyby nekecal, takže jsme asi hodinu jezdili po L. A. a bloudili. Když jsme ho konečně našli, jeho zjev (vypadalo to jak zřícenina) nás nijak nenadchl. Ale když jsme vešli dovnitř, oba jsme nejspíš úplně změnili názor. Vevnitř to vypadalo dost luxusně. Joe už tam měl mixák, nebo aspoň myslím, že je to jeho, protože je polepený nějakými čínskými znaky, přesně tak, jak to vždycky míval Joe. Chvíli jsme se tam motali, dokud jsme nenarazili na gorilu, která na nás začala držkovat ať vypadneme, že tam ještě namáme co dělat. Prošel tam někdo, kdo byl ze zadu úplně stejnej jako Joe.
"Hej! Joe!" zařvali jsme s Mikeem naráz. Nejspíš jsme ho zmerčili ve stejnou chvíli. Joe se otočil a koukal na nás jak na svatý zjevení. Mezi tím vším do nás ten bodygard pořád strkal, ať vypadneme. "Simone, nech je bejt!" štěkl na něj Joe.
"Ale pane Hahne-..."
"Řek sem ať je necháš bejt!" přerušil ho. "Jdete sem mimo otvírací dobu! Měl bych vás nechat vyhodit! Ale že jste to vy, tak udělám výjimku," řekl nám pobaveným hlasem. "Co tady vůbec děláte?" zeptal se po chviličce.
"Hledáme tě!" odpověděli jsme naráz.
"Mě? Proč? Myslel jsem, že jsi Robe říkal, že mě už nechceš vidět nebo snad ne?" nahodil už ne tak pobaveným hlasem. Tuhle odpověď jsem čekal.
"Jo, to jsem říkal ale časy se mění. Byl jsem naštvanej a slova ze mě lítaly, ani nevím jak, a řekl jsem ti to, co jsem říct nechtěl. Omlouvám se ti. Přijmeš mou omluvu?"
"Nevím. Víš, to říkal i Chester, že časy se mění, ale většinou k horšímu. A co ty Mikeu? Co ty tu děláš?"
"Já jsem tu s Robem. A když už jsme u toho, taky nejsi svatej Joe! Tys nám taky řekl spoustu nehezkých věcí," namítl Mike. Joe se zarazil. Chvíli mlčel.
"Máš pravdu, Mikeu. Každý jsme řekli pár ošklivých věcí. Dávám návrh! Co kdybysme si dali mír? Co? Berete?" řekl po chvilce.
"Jasně!" odpověděli jsme a začali jsme se každý každému omlouvat.
"Hele Joe? Jak jde práce?" zeptal jsem se.
"Ale tak znáš to. Pokud neuděláš dobrou písničku, jseš v hajzlu. Chce to čas a nápady. Zrovna včera jsem moc úspěch neměl. Ale když mě hodili do reklamy na tenhle klub, tak asi budu slavnej ne?" odpověděl mi a smál se. Probrali jsme věci od našeho rozpadu až po současnost. Joe se vůbec nedivil, že Chester bral drogy.
"Hele! Moc rád bych si tu s váma vykecával, ale mám práci. Musím do večera připravit setlist a trochu se prospat. Když tak přijďte večer. Zařídím vám vstup grátis," řekl nám a hodil pohledem na Simona. "Slyšel jsi? Tyhle dva večer pustíš bez placení a bez odmlouvání! Já si to pak u šéfa odsedím!" nařídil mu. Simon se zamračil a pokýval hlavou. Sebrali jsme se a odešli. Vrátili jsme se do nemocnice za Chazem. Nazdar Chazine-…"
"Co to tady tak smrdí?!" Skočil mi Mike do řeči. Taky sem nakrčil nos. Měl to tam zakouřený jak v hospodě.
"Sem si potřeboval zapálit," řekl nevině. My s Mikem jsme jenom nechápavě zakroutily hlavou a pak jsme mu vyklopili všechno, co jsme věděli. Řekl nám, ať Joea večer pozdravujeme a pak na pokoj vlítla sestra.
"Pane Benningtone! Vy jste tu kouřil!" zasyčela ta sestra tak jedovatě, až mi naskočila husí kůže. "Ehm, tak myslim, že my už pudem," kývl na mě Mike a začal se zvedat.
"Jo, dem... měj se, Chazy," rozloučili jsme se a rychle vypadli. Když jsme byli asi v polovině chodby, ozval se pěknej kravál. Ta sestra se tam s Chazem hádala, protože mu začala vykládat jak je kouření strašně nezdravý, což Chazzy maximálně nesnášel. Jednou sem to zkusil, a Chaz se vytočil tak, že jsme spolu tři dny nemluvili. Nakonec to dopadlo tak, že když jsme vycházeli z nemocnice, přiřítil se za námi Chez s naštvaným výrazem.
"Kráva blbá! Mi bude něco vykládat o tom, že je kouření nezdravý. Jako bych to nevěděl sám! Se jí na to můžu vysrat! Du domů!" brblal si naštvaně. My na něj nechápavě koukali.
"Podepsal jsem jim nějakej kus papíru a jdu domů. Já tu budu poslouchat něco o tom, že nemám kouřit!" vysvětlil nám zvýšeným hlasem.
"Jo? Si pakoš víš to?" poznamenal Mike a usmál se. Mike nás odvezl oba k nám domů. Chester u mě přespí a ráno půjde k sobě domů.
"Jo a do toho klubu s náma nepůjdeš," řekl mu Mike. To však neměl dělat. Chester se nafouknul a hodil po něm vražedným pohledem.
"Cos říkal? Můžeš mi říct proč?" povídal Chester. Marná snaha něco mu vysvětlovat. Chester se sice moc prát neumí, ale hádat se umí výborně. Vyhrál a šel s náma do klubu Gelta za Joem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama