Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Mohu získat ztracené? - Prolog

16. prosince 2012 v 12:00 | Spolupráce autorek ChestarNut a Emi* |  Mohu získat ztracené? - autorky ChestarNut a Emi*
Reálný román, který vypráví o rozpadu skupiny Linkin Park.. Popisuje, jak se členové po opuštění kapely změnili a čemu se začali věnovat. Někteří mile překvapí, jiní znovu dopadli na dno. Ovšem je na čase se znovu dát dohromady a začít dělat hudbu.. Tomu předchází ještě dlouhá cesta, při které Linkini musí posbírat své vlastní sebevědomí, přátelství i styl.

Mohu získat ztracené?

Sedím doma a koukám do zdi. Před půl rokem jsme vydali nový album Kill Me, které mělo úspěch asi jako Baťa s dřeváky. Přišli jsme o fanoušky, rozhádali se, a každý jsme si šli svojí cestou. Chester jede znovu ve fetu, Mike přešel z hudby na umělectví, otvírá galerie, Joe dělá DJ na diskotékách, o Bradovi a Phim jsem dva měsíce neslyšel, a já, pokud zrovna něco nedělám, což je málo kdy, sedím doma a piju pivo.
Jak tak sedím, koukám do zdi a nevnímám, zazvonil mi mobil. Kouknu na displej a vidím jméno Chester. Dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem mu to zvedl. "Ahoj Robe!" pozdravil mě a já podle hlasu poznal, že něco chce. Měl jsem pravdu. Chtěl po mě peníze. Zase. A já jako starej dobrák jsem mu slíbil, že mu půjčím 5 tisíc.
Domluvili jsme se, že se sejdeme v Lincoln Parku, mám to kousek, a Chester nic nenamítal. Mám tam být v 5, což je za 2,5 hodiny, tak sem si vzal další pivo a zapnul televizi.
Naladil sem MTV, jen ze zvyku. Zrovna tam doznívala písnička od Britney. V tu chvíli jsem si vzpomněl na turné s Minutes To Midnight, když jsme byli v Evropě. Tenkrát jsem se s Bradem pohádal, protože pořád koukal na videoklipy od Brit, a mě už to fakt štvalo. Řekl jsem mu, že je to blbá blonďatá kráva, a už to jelo. Ale to je minulost. Když píseň dohrála, na obrazovce se objevila blonďatá holka a uváděla další píseň. To sem ale nevnímal. Ovšem když se rozeznělo Breaking The Habit, vlili se mi slzy do očí. Nikdy bych nečekal, že skončíme tak, jak jsme skončili…
Ani jsem nedokoukal klip. V hlavě se mi motaly vzpomínky a já byl totálně v hajzlu. Vypnul jsem televizi a uklidnil se. "Proč se to všechno posralo?" zeptal jsem se nahlas, ale nedostal jsem žádnou odpověď. Kdybychom ještě byli skupina, dostal bych vtipnou odpověď od Cheze nebo chytrou od Mikea. Rozhodl jsem se, že si půjdu provětrat hlavu a vyrazil jsem do města. Nikdo si mě nevšímal a já splynul s davem. Pak se stalo něco, s čím jsem nepočítal. Zastavila mě hnědovlasá dívka a strašně se červenala. Požádala mě o autogram. Podepsal jsem se a ona pištěla radostí. Zvláštní.
Kdy se tohle stalo naposled? Na posledním koncertě? Snad ani tam ne. Vždyť tam skoro nikdo nebyl. Haly, ve kterých jsme vystupovali, byly vždycky narvaný k prasknutí, ale posledně byla zaplněná sotva polovina. Byl to hrozný pocit. Hned po koncertě jsme odjeli do studia, kde jsme se pohádali. Od té doby jsem viděl jenom Chaze, který po mě chtěl pučit peníze. Jo, párkrát sem v novinách zahlídl Mikea, ale nikdy osobně. Slyšel sem o Joeovim ale s nikým z nich jsem se neviděl.
Chodil sem po Los Angeles asi půl hodiny, když jsem si uvědomil, kam jsem se dostal. Najednou jsem stál před Mikeovým domem. Měl jsem nutkání zaklepat a pozdravit ho, ale nakonec jsem to zavrhnul. Tehdy jsem mu řekl nehezký věci. Otočil jsem se a chtěl odejít, když najednou jsem uslyšel hudbu. Znělo to jako… Ano! Byla to naše písnička. Konkrétně With you. Chvilku jsem tam stál a potom šel dál. Po pár metrech jsem se zastavil a znovu se ohlédnul. Mike stál před domem a zíral do mobilu. Potom se rozhlídnul a uviděl mě. Zaseknul se. V tom jsem se otočil a šel. "Počkej!" zavolal na mě. Zastavil jsem se. Mike chtěl, abych šel k němu. "Ahoj! Jdeš kolem a mě ani nepozdravíš. To jsi teda kámoš," řekl mi.
"Nojo promiň," odpověděl jsem a Mike se usmál. Byly prolomeny ledy. Nečekal jsem, že by se na mě usmál, či mě nazval kámošem po tom, co jsem mu řekl, že je to šikmooký debil, i když to není vidět. Poprvé od té doby mi bylo fakt hezky.
"Kam jdeš?" zeptal se mě Mike.
"Mám sraz s Chazem, chce pučit peníze."
"Cože?"
"Jo. Když ho Tall opustila, dostal se do sraček."
"No ty krávo…" koukal celkem vyjeveně. Že by o tom nevěděl? Nedalo mi to, a musel sem se zeptat. "Ty to nevíš?"
"Ne. S Chazem jsem se viděl naposled v tom studiu."
"Aha."
"Můžu tam jít s tebou?"
"Kam?"
"No za Chazem přece," znovu se usmál.
"Jasně! Budu moc rád," odpověděl jsem mu a po dlouhé době se na někoho od srdce usmál. Jsem rád, že tenhle úsměv věnuju právě jemu.
"Kde se máte sejít?"
"V Lincolnu"
"OK, tak jdeme." A tak sme šli.

Došli jsme na místo. Chester už tam čekal. Když uviděl Mikea, odvrátil pohled jinam.
"Ahoj Chezi," řekli jsme nastejno s Mikem.
"Zdar. Robe pospíchám, takže mi dej peníze a já vypadnu!" řekl mi netrpělivě.
"Jsem rád, že tě vidím Chezi. Jak se daří?" zeptal se Mike. Chester neodpověděl. Vím, co si mezi sebou tehdy řekli. Vyznání lásky to zrovna nebylo. Mike řekl Chesterovi, že je zasraný feťák a vždycky bude a Chester řekl Mikeovi, že je gapončík a ještě něco, ale to si nepamatuju. Podal jsem Chezovi peníze, on je popadnul a utekl.
"Kam myslíš, že tak pospíchal?" zeptal se mě Mike a já pokrčil rameny.
"To nevím. Ale jsem si jistej, že ty peníze už neuvidím."
"To asi ne," řekl mi Mike. Pak jsme si sedli na lavičku a povídali si. Mike mi řekl, že má úspěch. Pak jsem se ho ptal, jestli neví o Phoenixovi a Bradovi.
"Brad dělá číšníka. A Phi? Ten se toulá kdoví kde. Nevím o něm nic. Chybí ti starý časy?"
"Jo. Přiznám se, že jo," odpověděl jsem a zmlknul. Mike se usmíval. Nevím proč, ale byl jsem rád za jeho úsměv.
Z ničeho nic se Mikeovi rozezněl mobil. Byla to Anna, a ptala se ho, na kolik hodin má udělat večeři. Mike jí spěšně řekl, že asi na sedmou a zeptal se, jestli by neudělala o porci víc, že by pozval kamaráda. Nejspíš mu to odkývala, protože na mě mrkl, pak si vyměnily pár slov lásky, div Mikeovi nekapal med od huby a nakonec telefon položil.
"Tak brácho, doufám, že na dnešek už nic nemáš, protože tě zvu k nám na večeři." Mrkl na mě znovu. "A nebude to Anně vadit? Víš… tehdy… no… nebyl jsem na ni zrovna moc příjemnej." Popravdě řečeno jsem byl pěkně hnusný. Nechápu, co to do mě vjelo, snad to, že nám pořád říkala, ať jsme zticha, ať se nehádáme. Opravdu nevím, ale pěkně jsem na ni vyjel a otituloval ji zkurvenou šlapkou. "To nikdo, ale ona to chápe. Bavili jsme se o tom ještě ten večer, a říkala, že se do toho neměla míchat, protože akorát přidávala do ohně."
"Chtěl sem se jí jít omluvit hned druhej den, ale neměl jsem odvahu."
"Já to chápu, brácho, jak myslíš, že to bylo se mnou a Chazem? Úplně stejně."

Chvíli jsem se ještě zdráhal, ale nakonec jsem souhlasil. Šli jsme k Mikešovi domů. Anna mě pozdravila. Bylo mi trapně.
"Ehm, ahoj Anno," pozdravil jsem ji taky. Usmála se na mě a šla do kuchyně.
"No vidíš. V pohodě. Někam si sedni. Já hned přijdu," řekl mi Mike a odběhl do kuchyně. Za chvilku jsem slyšel jen Annin smích a Mikeovy řeči. Večeře proběhla v klidu. Bylo to skoro jako dřív, když mě Mike zval k němu na večeři. Po večeři jsme seděli u krbu a povídali si. Mike pak na chvilku odešel a já využil situace a chtěl se omluvit Anně.
"Já, Anno, promiň, já…"
"To je dobrý. Nech to být. Neměla jsem se do toho motat," skočila mi do řeči.
"Tak dobře," vypadlo ze mě a cítil jsem se mnohem lépe. Bylo už hodně pozdě a tak jsem se zvednul, že už půjdu. Mike mě vyprovodil ke dveřím.
"Víš Robe, jsem rád, že jsem tě tady potkal a že jsme pokecali. Přijď kdykoli. Jsem skoro pořád doma a maluju nebo jsem v ateliéru. Někdy se stav jo?" řekl mi a já přikývnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama