Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Náhlé setkání - autorka BarkyLarky

16. prosince 2012 v 14:00 | BarkyLarky |  Romantické povídky
Středně dlouhý příběh se zajímavým dějem. Hlavní hrdinka na ulici zahlédla Mikea Shinodu a vezme si do hlavy, že se s ním prostě musí setkat. Přeci jen se jí to podaří a nakonec jí čekají příjemné chvilky právě s ním...

Jdu po ulici rušného města Los Angeles a nějakým způsobem jsem asi zahlídla Mikea Shinodu. Tak trochu si tím nejsem jistá a proto se rozbíhám, abych okoukla situaci. Při nejhorším to zahraju do outu, jako nějací trhlí Amíci, kteří po ulici normálně běhaj… Ještě si stačím vytáhnout tužku a papír, který mám v kapse pro všechny případy. :-O) Najednou jsem za Mikeem, zrychluju a už jsem skoro u něj.
Když se, ale zastaví a otočí se ke mně čelem, zakřičím: "Sakra!" - Polil mi moje bílé tričko kafem.
Mike je vylekanější, než já a nechápavě se střídavě dívá na polité tričko a na mě.
Já se snažím rychle zakrýt flek na tričku mikinou, než se ale vzpamatuju, Mike mi tričko otírá svýma papírovýma kapesníčkama a přitom se mi s náznakem úsměvu omlouvá: "Promiň, připadalo mi, že mě někdo sleduje…" Zachytí můj nechápavý pohled a radši mi svoje kapesníčky předává. - "…A tak jsem se otočil."
"Nějaký paparazzi?" ptám se.
"Ne, spíš nějaká potrefená fanynka, nechceš si to očistit tam?" Ukazuje na nádherný dům, který je od nás vzdálený asi 100 metrů.
"Myslíš, že by mě do toho paláce pustili v takovém stavu?" Moje oči zamíří na flek na mém tričku.
"Pojď, zeptáme se!" Chytne mě lehce za ruku.
Já cuknu a ještě stačím vrazit do sloupu. Na cestě mně málem zajelo auto, ale nakonec stojíme před obrovským domem.
Náhlé setkání
Mike odemyká a zve mě dovnitř. Odhodí klíče na stůl, řekne, abych si odložila a počkala, že se za chvíli vrátí zpátky. Nechal mně stát uprostřed haly.
Všimnu si pár fotek na krbu a tak jdu k nim. Po chvilce zírání na společné fotky Mikea a jeho manželky Ann mi docvakne, že jsem asi v "doupěti" těhle dvou hrdliček…
"To je moje manželka…" řekne Mike a podává mi černé tričko - pravděpodobně od Ann.
"Co to je?"
"Tričko…"
"Aha… Tak dík, moc hezkej dům, Ann není doma?"
"Někdy teď by se měla vrátit, tak si to obleč!" říká s ještě nataženou rukou, ve které má Annino tričko.
"Můžu si to tady někde oblíct?" Trochu stydlivě se usměju.
Mike mi úsměv oplácí.
Bože, jak je úžasný!
"Já se otočím…" navrhne Mike.
"Mimochodem… jmenuju se Kate!" Ještě poznamenávám.
Mike se zastaví, jde vidět, že se chce otočit, ale nakonec zůstane stát, jenom zamává a poznamená: "Moc mě těší, Kate!" A mizí ve dveřích, ve kterých se předtím objevil.
Já mám, ale s převlíkáním "menší" problémy, protože jsem si tričko vzadu zahákla o háček podprsenky… "Já se z toho zblázním…!" Tlumeným hlasem zuřivě zakřičím, což v domnění, že se něco stalo, přivolá Mikea.
"Všechno … v pořádku?" ptá se mě.
Já tam stojím v podprsence a s tričkem zaháklým vzadu. "Jo, ale pomoct bys mi mohl!" A nenápadně se mu zaměřím mezi nohy.
Váhavě ke mně přistoupí a snaží se oddělit tričko od podprsenky. Omylem ale odepl i tu podprsenku.
Ticho, které mezi námi skoro po celou dobu "vyprošťování" panovalo, prolomí výkřik: "Mikeu, co to do prdele děláš?!"
A sakra.
Ann se vrátila.
Připadám si fakt trapně, a aniž bych věděla proč, vrazím Mikeovi pořádnou facku.
Ten se nechápavě podívá napřed na mě, a pak na Ann, kterou pak osloví: "Ann, zlato, ty už jsi se vrátila?"
Ann stojí a probodává mě nenávistným pohledem, přičemž se jí fakt nedivím, kdyby mě chtěla i zabít. Že by byla němá? Napadne mě, blbost! Vždyť na Mikea řvala.

Ann vypadá fakt namíchnutě, otáčí se ke dveřím a hlasitě zabouchává. "Jdi za ní, Mikeu!" řvu na něj…
"Myslíš?"
Já ho postrčím dopředu a triko mi rupne.
Za chvíli se Mike sklesle vrací a říká: "Pozdě, odjela…" A sedá si na gauč.
Já si k němu přisedávám a omlouvám se. "Sorry, za tu facku a za… Ann. Asi bych měla vypadnout, co?"
"Za co byla ta facka? Bolí to teda dost!"
"Chtěla jsem…, aby to vypadalo, jakože s tím nemám nic společného."
Mikea to očividně pobaví a zasměje se.
Já pokračuju: "Ale asi to vypadalo dost uboze, měl by sis na to dát led." Radím mu.
"Jo, jasně, ale…, když tak mluvíš, ty jsi turista?"
"Přízvuk, co? Pokusím se tady vydržet a udělat kariéru, ale turista nejsem."
"Jakou kariéru?"
"Ehm… To je jedno, prostě kariéru…"
"Ne, řekni mi jakou kariéru… za tu facku!" Zvědavě se na mě dívá.
"Tak jo. Chci zpívat. Být tak trochu rocková hvězda…"
"S kapelou?"
"Jenom doprovodnou, ale ještě nikoho nemám. Bohužel."
"A máš už nějakou registraci v nahrávací společnosti?"
"Nikde mě nechtějí…" prohlásím a zvedám se na odchod, Mike mně srazí zpátky na gauč.
"Zazpívej mi něco, prosím, třeba bych ti mohl pomoct…"
"Ne!"
"Jo!"
Takhle se hádáme, až přestaneme.
Mike se mi podívá zhluboka do očí a políbí mě.
Má to být způsob přemlouvání? Asi jo, vždyť má Ann a já jsem jenom fanynka. Odtáhnu se a ptám se, co to dělá?
On s ledovým klidem odpovídá, že neví. "Asi bys měla fakt jít." Navrhuje. "A… stav se někdy do nahrávacího studia!" Podává mi adresu "Kapelu seženeme!"
"Díky moc, to tričko vrátím co nejdřív, vysvětli to prosím Ann, vrátí se vůbec?"
"Jo, ona se vrací vždycky."
"Tak díky, ahoj!" loučím se.
Mike se usmívá a podává mi ruku. "Ahoj ve studiu!"
Cestou domů si kupuju kafe a zrovna na tom místě, kdy jsme se srazili, se zastavuju. Proč mě líbal? Musím uznat, že skvěle, ale… co Ann? Právě si uvědomuju, co jsem udělala. Vždyť ani nemám ten autogram. Proč já mám takovou smůlu?
Náhlé setkání
O týden později

Celý týden jsem bloumala a nevěděla, co dělat. Co kdybych zašla do toho studia? Balím kytaru, své pěvecké schopnosti a odhodlávám se k velkému činu, ke kterému se chystám. Razím si to do studia Warner Music. Na místě mě čeká osobní kontrola a různé "nezbytné" pitominy. "Au, vole! Nešahej mi na prsa!" řvu na jednoho bodyguarda, který to tam hlídá a kontroluje. Sice je hezký, ale na prsa mi šahat nebude!
"Co tady chcete?" ptá se mě ten chlap.
"Pozval mě Mike Shinoda na zkoušku," odpovídám.
"Mike tu není, takže buď počkáte, nebo jděte domů."
"A kdy…" nestačím to dopovědět a ve dveřích se objevuje Mike.
Rozzáří se a uvítá mě. Tomu chlápkovi řekne, že jsem tady s ním. "Vidím, že máš i kytaru." Ukazuje na moji kytaru.
"Jo, bez kytary ani ránu!"
"To znám. Hlavní nástroj!"
Vcházíme do docela tmavé místnosti plné svíček, kdejakých fidlátek a nějakých komiksových postaviček. Chce se mi ho políbit, jak to udělal minule on, ale ovládnu se a jenom přiblbe stojím na místě a civím na něj.
"Sedni si, pozval jsem i ostatní členy LP, ohodnotí tě a tak…, nevadí?"
"Ježíš, tak to bude hustý!" Se strachem si sedám do křesla a ptám se Mikea: "Jak to dopadlo s Ann?"
Mike se zarazí a říká: "Docela dobře, sice mi původně nechtěla věřit, ale nakonec uvěřila. Dokonce se mě zeptala, jestli máš hezčí prsa, než ona!" dodává s úsměvem.
"Ale ty to nevíš!" namítám.
Chce něco říct, ale do místnosti vchází Chester, Joe a Phoenix.
Já úžasem nemůžu vstát, nebo se jakkoli pohnout.
Joe s Phoenixem zamířili k Mikeovi, ale Chester ke mně. Natahuje ruku a měří si mně pohledem… "Ahoj, ty jsi Kate?"
Já se jenom pomalu zvedám a přikyvuju. Trapas! "Těší mě, Chestere!"
Ostatní si mě všimnou taky a Mike nás představuje. Fakt docela milí kluci.
"Můžeme začít?" ptá se Phoenix.
"A ostatní nepřijdou?" zajímám se o osudu dalších členů.
Mike se zakření a říká: "Myslím, že bys to nezazpívala vůbec, kdyby nás tady bylo víc."
"Asi jo."
Phoenix mie podává kytaru a já ji beru.
Kluci se usazují do křesel a mě posílají před mikrofon, kde se mám předvést.
Nahmatávám akordy na kytaře a v hlavě si přehrávám melodii svojí písně. Po třech písničkách končím. Kupodivu to ani nebolelo. Uprostřed mého vystoupení mě sice vyrušili čtyři sympatičtí kluci. Zdá se, že jsou s mým výkonem spokojeni a já taky. Ale ještě se ujišťuju: "Tak co?"
"Ještě si to vychutnávám," říká Chester s upřímným úsměvem.
"Nadmíru uspokojen!" říká Mike.
Já se divím: "Uspokojen? To jako při sexu?"
Kluci vybuchnou smíchy a jeden z těch, co přišli se ptá, jestli jsem to napsala sama.
"Jo, je v tom dost mých myšlenek a pocitů."
"Super!" říká Joe.
"Myslím, že bychom ti mohli produkovat a pomoct s deskou. A tihle ti čtyři frajeři jsou tvoje doprovodná skupina. Jestli teda chceš…?"
"Jestli chcete vy?" ptám se kluků trochu nejistě.
Ti přikyvují.
"A mohla bys s náma jet na turné."
"To bych, ale musela něco natočit, že jo?"
"Logicky jo," říká jeden z těch kluků, který se mi představí jako Jason Shinoda.
Náhlé setkání
Natáčení je v plném proudu a strašná sranda, možná ještě větší makačka, ale stojí to za to.
Mike je chytrý, jak rádio a snaží se pořád do něčeho radit. "Všechno šlape, tak jak má!" oznamuje s rozzářeným úsměvem Mike. A dává se do rozhovoru s Jasonem.
Ke mně přichází Chaz. "Tak co, budeme dneska ještě něco dělat?" ptá se, nestačím ani nic říct a Mike se připojuje.
"Jo, já bych taky dneska šel dřív! Chtěl bych ještě něco stihnout!" A významně se na mě podívá, díky tomu se mi podlamují kolena.
Má úžasný pohled!
"Tak jo, asi to zabalíme už teď, jeden den odpočinku!" souhlasím.
Všichni se seberou a odcházejí, jenom Mike a já zůstáváme. Ptám se ho: "Neříkal, jsi, že něco máš?"
"Vlastně jo, můžeš si sednout?"
Trochu nechápavě se na něj dívám, ale nakonec si sednu.
"Chtěl jsem ti jenom říct…" začne. "Že vlastně nevím, proč to říkám zrovna tobě, ale s Ann nám to nefunguje. Myslím, že ani nebude a… mně to ani nevadí…"
"Proč mi to říkáš?" přerušuju ho.
"…Potřebuju to někomu říct…"
"Chceš mi tím něco naznačit?"
"Možná!"
"Tobě vůbec nevadí, že se ti rozpadá manželství, jdeš s tím za mnou a… tak se vymáčkni!" nařizuju.
"Pamatuješ, jak jsi byla u mě doma? Já jsem tě políbil. Bylo to úžasný. Nakonec jsme spolu měsíc ve studiu a je to čím dál silnější…" Chytne mě za ruku a mým tělem kompletně projede něco jako elektrický proud.
Myšlenky, které říkají, že ne, ale všechno ostatní je naopak. Nakonec se spolu líbáme. Křeslo, na kterém sedíme, je docela malé a jeho velikost nestačí (velikost křesla), proto se přesouváme na zem. Nakonec se spolu vášnivě, ale přitom jemně milujeme.
"Miluju tě…" zašeptám mu.
Mike se na mně něžně podívá, pohladí mně po vlasech a řekne: "Budeme spolu navždycky…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 26. září 2013 v 15:24 | Reagovat

Všimnu si pár fotek na krbu a tak jdu k nim. Po chvilce zírání na společné fotky Mikea a jeho manželky Ann mi docvakne, že jsem asi v "doupěti" těhle dvou hrdliček… - Ne, jsi v domě nějakého cizího člověka, akorát Mike od něj má z nepochopitelného důvodu klíče. Nebo je snad běžné, že někdo někoho zve do domu, který není jeho?

"To je moje manželka…" řekne Mike a podává mi černé tričko - pravděpodobně od Ann. – Kdo je jeho manželka? To tričko, nebo ta osoba na fotografiích? Jasně, že myslíš ty fotky, ale když to podáš takhle, mohlo by to znamenat obojí a to jistě nechceš...

A skutečně lze tričko zaháknout za háček podprsenky tak, že si neporadí sama? Je přeci zvyklá rozepínat si podprsenku každý večer, ne? Jistě by si poradila. Já tedy podprsenku nosím už nějaký ten pátek a tričko taky dneska nedržím v ruce poprvé, ale nikdy se mi nic podobného nestalo. Ono totiž pod háčkama bejvá takovej ten ocas, co je tam od toho, aby tě háčky neškrábaly na zádech a aby sis je mohla posouvat na tři úrovně. Pokud je prádlo kvalitní a neni pět minut před rozpadnutím, tohle by se nestalo... Pokud ovšem Kate nosí napůl rozpadné a vytahané prádlo od čongů, pak to asi možné je, netuším, takové člověk běžně nevede, když mu záleží na zdraví jeho zad a prsů... No, ať už je to proveditelné, nebo ne, je to hloupé a trapné a šlo to vymyslet lépe.

A jsme zase u toho. Neznámá holka je shodou okolností hrozně dobrá zpěvačka a shodou okolností potká Mika, který shodou okolností nedá jinak, než aby mu řekla, jak moc chce zpívat. Jo, to se stává denně tohle... fakt že jo...

Jinak, pokud někdo řekne, že ho žádná nahrávací společnost nechce, mluví to samo za sebe. Mike asi upadnul na hlavu, nebo co... Ta holka, kterou zná asi tak 5 minut, mu právě nejspíš zničila manželství a on s ní vede pracovní pohovor?

Můžu hádat, že autorce je tak maximálně šestnáct... Je to na tom hodně vidět.

"Au, vole! Nešahej mi na prsa!" řvu na jednoho bodyguarda, který to tam hlídá a kontroluje. Sice je hezký, ale na prsa mi šahat nebude! – Při kontrole se na prsa nesahá – nikde v civilizovaném světě. A pokud ano, provádí to vždy žena ženě...

Já se divím: "Uspokojen? To jako při sexu?" – Ano, v Čechách by to dvojsmysl asi byl, ale v USA by se použilo slovo „satisfied“ a to se užívá naprosto normálně bez těchto konotací. Respektuj prosím to, že tvé postavy jsou Američani a nevnucuj jim konotace českého jazyka. Prostě nezapomínej, že by se měli chovat, jako by mluvili anglicky a bylo to akorát přeložené do češtiny. Kromě toho to vyzní neuvěřitelně trapně.

Tak dobře, budeme mluvit o tom, jak to nejspíš chodí v nahrávacích studiích a jak určitě ne? Anebo to necháme být a ty si sama uvědomíš, že to, co jsi napsala, je blbost?

Křeslo, na kterém sedíme, je docela malé a jeho velikost nestačí (velikost křesla), proto se přesouváme na zem.  – Můžu vědět, proč je tam ta závorka? Jako kdyby čtenář byl úplně blbý a napadlo ho myslet na co? Na Mikův penis?

No a jinak samozřejmě dojemný happy end. To by bez toho ani nešlo, co?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama