Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Náhoda - autorka Soňa

16. prosince 2012 v 15:00 | Soňa |  Realistické povídky
Krátký příběh o setkání hlavní hrdinky s Linkin Park. Společně s nimi projde celou Prahou a užije si spousty zajímavých zážitků, které by neprožila, kdyby nejela na báječný koncert Linkin Park.


Je krásné podzimní ráno a začíná opadat listí. Ale na toto období bylo stále ještě teplo, a tak jsme mohli být venku jen v tričkách a šortkách. Pak mě kolem poledne před obědem zaujala upoutávka na koncert mé oblíbené skupiny, na který právě byla reklama v televizi. Po matčiném svolení jsem zavolala na uvedené číslo pro předprodej vstupenek a lístek si koupila.
Náhoda
Po dvou týdnech od koupě lístku na koncert byl den D tady.
Koncert se konal v Praze a společně s mojí kamarádkou jsme se tam dopravili autobusem. Na místo určení jsme dorazili asi o dvě hodiny dříve, abychom se dostali, co nejblíže k pódiu.
Asi půl hodiny před začátkem nás vpustili dovnitř a potom následoval dvouhodinový výstup předkapely a pak předstoupili mí oblíbenci, kteří tam hráli pouhou hodinku, ale stálo to za to. Byl to neuvěřitelný výkon a všichni zúčastnění jím byli uneseni, stejně jako já.
Má kamarádka musela před autogramiádou odejít na autobus, ale já tam zůstala. Po skončení koncertu byla autogramiáda. Bylo tam neuvěřitelně mnoho lidí, a že jsem byla u pódia, se mi teď vymstilo. Ve frontě jsem pomaloučku přestávala doufat, že se na mě dostane. Ještě, že jsem byla poslední, komu se podepsali, a já vytrvala. Jinak by si mě asi vůbec nevšimli. Jakmile autogramiáda skončila, pozvali si mě kluci do jejich šatny.
Podivila jsem se, co asi ode mě chtějí a co tam budu dělat. Jediné, co jsem jim rozuměla, bylo, že jsem docela sympatická holčina a chtěli, abych jim ukázala Prahu a provedla je Stověžatým městem.
Problém byl v domluvě, který ale kluci ihned bravurně vyřešili. Podařilo se jim si najmout tlumočnici, a tak bylo vše zachráněno. Povídali jsme si spolu úplně o všem. Kde už byli, co zažili, kde se jim líbí a tak nějak vše o sobě. Na pár věcí se také ptali, a proto jsem jim i ráda odpověděla. Sem tam jsme se škádlili a kluci si dělali srandu ze mě i ze sebe. Při těch jejich legráckách přestává rozum stát a určitě by se každý zasmál. Prohlédli jsme si Karlův most, chrám sv. Víta, Prašnou bránu a další zajímavá pražská místa. Když už nás bolely nohy, navštívili jsme jednu kavárnu a dali si něco k jídlu a pití.
Kolem jedenácté večer jsme přišli k nim do hotelu. Moc se mi tam nechtělo, ale nechala jsem se přemluvit. Na pokoji jsme byli asi hodinku.
Mně ale bylo blbé tam pořád být. Co když už mě tam nechtějí? A co když jim je trapné mě poslat domů? Tak jsem hochům řekla, že sice přespím u tety v Praze, ale že bych měla už raději jít. Po tom, co jsem to oznámila, jsem se nestačila divit.
Kluci mě zahrnuli svými dvd, cd, plakáty, tričky a dalšími různými předměty.
Byla jsem převelice šťastná a v duchu děkovala rodičům za to, že mi zaplatili vstupenku a do Prahy mě vůbec pustili. Vím, že za dveřmi se poslouchat nemá, ale zaslechla jsem, jak se o mně kluci s tou tlumočnicí baví. Teď jen, jestli v dobrém či ve špatném. Ale nic mi už dnešní noc nezkazí. Byl to neuvěřitelný večer. Taková náhoda a stala se právě mně. Paráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 26. prosince 2013 v 12:37 | Reagovat

Předpokládám, že s kamarádkou jste ženy, takže podle toho používej „i/y“.

Jinak, když se řekne krátká povídka, je to tak povídka na 10 stran. Tohle je spíš prolog. Tobě zřejmě šlo čistě o to popsat, co se stalo, ale vůbec ti nešlo o samotné psaní. Kdyby ano, trochu by ses do toho vžila a dala čtenáři míň strohé informace. Vždyť máš určitě na víc, než na vyprávění na jednu stránku, které svou záživností připomíná spíš plánek na sestavení skříně...

A nepovažuj čtenáře za blbce. „Má kamarádka musela před autogramiádou odejít na autobus, ale já tam zůstala. Po skončení koncertu byla autogramiáda.“ – V první větě říkáš, že kamarádka musela před autogramiádou odejít. A pak mi hned sdělíš, že po koncertě byla autogramiáda. Ale to už přece vím z té první věty. To je mi jasné, že nebyla před koncertem, když ten už jsi popsala. A z logiky věci je mi také jasné, že se autogramiáda nekonala příští pátek ve tři odpoledne...

Záhada, proč by měli chtít LP fanynku jako průvodce po Praze, mi asi zůstane navždy utajena. Mají spoustu jiných lidí, kteří to pro ně můžou udělat. Ale tady si lidi nikdy nedají práci vymyslet, proč by měli LP navazovat byť jen rozhovor s hlavní hrdinkou, takže mě to tak moc nepřekvapuje... Ta tlumočnice mohla kluky provést sama...

Byla to nuda taky z toho důvodu, že je to jen holý popis – navíc ne moc dobře napsaný. Chybí přímá řeč. Ta tomu obvykle dá nějaký život, když spisovateli chybí dovednosti. Navíc to celé vyznívá tak, že se čtenář musí ptát, proč to vlastně autorka psala? Vždyť je to jako slohové cvičení do školy. A ani tam by to nesklidilo valný úspěch. Psát literaturu, to není jako psát sloh. Podle toho, že sloh ti zadají ve škole, je jasné, že ho zvládne každý. Takže, i když máš ve škole ze slohu za 2, pokud se pokusíš psát krásnou literaturu, je tu velké riziko, že to bude hrůza. Proto se spisovatelem nestává každý (a teď mluvím o hodnotě produkovaných děl; vím, že autorku 50 odstínů šedi či autorku Stmívání také lidi označují jako spisovatelky, což je sice pravda, pokud nebudeme přihlížet hodnotovému pojetí slova spisovatel, ale pokud budeme, pak nám bude proti srsti je takhle označit – stejným slovem jako třeba Shakespeara atd.). Já jsem například ve škole (od základky až po konec střední) nikdy nedostala ze slohu nic jiného než 1, přesto byly moje začátky hrozné. Lp-s mi je vlastně připomínají. Kdybych se tenkrát rozhodla, že chci psát o LP, určitě bych tu teď své výtvory viděla a nebyly by o nic lepší, než ty vaše... No, nevzpomínám na to ráda, ale každý nějak začal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama