Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec - Misha Shinoda

21. prosince 2012 v 21:00 | Misha Shinoda |  Tragické povídky
Pro čtenáře od 15 let!
Další příšerná hádka s mámou, stejná jako vždycky. Vylítla jsem z baráku rychlostí blesku. Byla jsem vážně naštvaná, neposlouchala její volání. Šla jsem naší hrozně dlouhou ulicí. Nikde nikdo. Jenom tma a dešťový kapky…
Vlastně tam někdo byl, seděl na kraji chodníku, objímal si kolena, v ruce cigaretu, která stejně zhasla.
Přistoupila sem k němu. "Můžu vám pomoct?" řekla jsem a položila mu ruku na rameno. Podíval se na mě…. Byl to Chester.
Mikeův nejlepší kámoš Chester a taky nejlepší zpěvák, jakýho znám.
"Chazzy? Co tady, sakra, děláš?" usmála jsem se na něj. To asi nebylo vhodný.
"Čekám na letadlo, " odsekl. "Ježiš, nikdy jsi neviděla sedět chlapa na chodníku?" Měl ubrečený oči.
"Vždyť prší a je zima. Pojď, vezmu tě k nám," navrhla jsem.
"Ne!" vyjekl. "Tam ne, nechci vidět Mikae."
Nechápala jsem, ale neptala jsem se. "Mike není doma. Jeli někam s Mayou. Romantická vyjížďka manželů. Tak pojď, budeš nemocnej." Chytla jsem ho za ruku a zvedla ze země. "Díky, Jess." Asi chtěl vykouzlit úsměv, ale nějak mu to nešlo.
Do mýho pokoje jsme lezli oknem, aby o nás máma nevěděla.
Neměla jsem náladu ji zas poslouchat a taky jsem nechtěla, aby to všechno poslouchal Chazzy. Už tak je mu asi hrozně. Sednul si na moji postel, já na zem.
"Řekneš mi, co se stalo?" zahájila jsem výslech.
Vzdychl. "Nechtěj to vědět. Já nemám sílu to říct."
"Když to řekneš, uleví se ti."
"Jasně…" Chvilku mlčel "Lily…"
"Něco se jí stalo?" napadlo mě.
Zavrtěl hlavou. "Nic se jí nestalo. Nechala mě." Hlavu sklopil.
"Co? To přece není možný. Měli… měli jste se…"
"Brát," dořekl za mě.
"Proč tě nechal?"
Upřel svoje krásný oči na mě. "Co já vím? Přišel jsem domu a ona už stála ve dveřích s kufry, že prej je konec, že už to nesnese…"
"Co nesnese?" ptala jsem se pořád.
"Já nevím, já nevím…" Sesunul se z postele na zem vedle mě.
Objala jsem ho. V celým pokoji bylo ticho… až na Chazzyho pláč.
Nikdy jsem ho neviděla brečet. Vážně nikdy. Bylo mi ho moc líto. Kdybych mohla, šla bych za Lily a pořádně si to s ní vyříkala. Přeci mu nemůže takhle moc ublížit. Já bych mu neublížila, protože… ho miluju. Celou svojí duší, ale on to neví, myslela jsem si.
Nakonec u mě přespal.
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
"Ségra, nevidělas…"
No jo, Mike vlítnul do pokoje bez zaklepání a sekl se hned, jak uviděl Chazzyho v mojí posteli.
Já byla samozřejmě na gauči. "Neumíš klepat?" štěkla jsem.
"Co tady děláš?" houkl na Chestera.
Chazzy byl úplně zmatenej, promnul si oči a nasadil brejle na nosík. "No, já…"
"Ty jsi spal s mojí sestrou?" Vykulil Mike oči.
Praštila jsem ho. "Vypadni, padej si za tou svojí nádherou a nech nás bejt." Tlačila jsem ho ven z pokoje.
"Odpověz! Spíš s mojí ségrou?"
Chazzy se nadechnul, že odpoví.
"Co to je za otázku tohleto? Kdybych s ním spala, tak za prvý, ne v tomhle domě. A za druhý… nemyslíš, že kdybych s ním dneska v noci spala, ležela bych s ním v posteli v okamžiku, kdy jsi sem bez klepání vlítnul?"
Mike zuřil. "Řečičky, řečičky. Ty jseš moc mazaná."
"Já s ní nespal, sakra," ozval se konečně Chester.
"Nevím, jestli ti můžu věřit."
"Mikeu, sakra, vypadni. Běž pryč." Znova jsem se pokusila ho dostat z pokoje.
"Tak co tady teda dělá? Skládali jste v noci puzzle?"
Chazzy zakroutil hlavou. "Ne," šeptnul.
"Přišel se mnou, celou noc jsme si povídali, stačí?"
"O čem?" nedal se odbýt.
"Do toho ti nic není. Padej. Jdi pryč. Běž si za ženuškou, jistě už na tebe čeká."
Konečně odkráčel.
Když jsem se otočila do pokoje, Chazzy už stál v pozoru, oblíkal si bundu se slovy, že už půjde. Chtěla jsem, aby zůstal, ale neřekla jsem to nahlas, chtěl by potom vědět, proč to nechci a já bych nebyla schopná mu to vysvětlit. Nemohla bych mu říct, že ho miluju hned po tom, co se s ním rozešla holka.
Odešel… oknem.
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
Dlouho potom jsem ho neviděla.
Mike si pořád stěžoval, že Chazzy chodí věčně pozdě, nezpívá tak, jako dřív a že s ním není sranda. Jen já jsem věděla, že za tím je ten rozchod. Teda aspoň jsem si myslela, že vím, co za tím je. Pak se jednou objevil. Přilezl ke mně oknem a zase jsme si povídali celou noc.
Chodil furt častějc a furt častějc jsme se bavili jenom o mně. Vyzvídal, chtěl vědět všechno. Oblíbenou barvu, jídlo, kytku, moje sny, chtěl vědět, jak jsem na tom s klukama, jestli mi nevadí, že jsem sama a podobně. Vůbec mi to nepřišlo divný. Byla jsem strašně ráda, že za mnou chodí a že je aspoň můj kámoš.
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
Byla jsem sama doma.
Někdo zazvonil, otevřela jsem. Ve dveřích byla ohromná kytice bílých růží (mých oblíbených) a za ní Chazzy. "Ahoj," usmál se a vešel.
"Chazzy, co tady děláš? A co ty kytky?" Koukala jsem se na něj nechápavě.
Položil kytku na stůl, přistoupil ke mně, objal a políbil.
Líbali jsme se hrozně dlouho a já byla v sedmým nebi. Pak o krok ustoupil a usmál se.
"Miluju tě, Jessico," řekl to.
Ty tři slova, který jsem od něj vždycky chtěla slyšet. Padla jsem mu kolem krku. "Taky tě miluju, Chazzy."
Oči se mu rozzářily. "Čtyři měsíce, tak dlouho jsem nikoho neslyšel říct mi to. Naposled mi to řekla Lily, ale to už je dávno. Ani jsem nedoufal, že to řekneš. Šel jsem to jenom zkusit."
Byla jsem šťastná, ale ne na dlouho.
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
První měsíc strávený s ním byl jako z pohádky. Měl pořád dobrou náladu, pořád mi opakoval, jak moc mě miluje, kupoval mi dárky snad každý den. Všechno bylo perfektní, jen jsem chtěla, aby to, že spolu chodíme, řekl Mikeovi. Vždycky mi řekl, že ještě ne, ale že brzo. Jeho stále dobrá nálada se vytrácela, byl mrzutej, omezil i zamilovaná slovíčka a dárky už vůbec neexistovaly. Že prej je všechno moc drahý. Odsekával a vídali jsme se míň a míň.
Ani jsem nedoufala, že náš vztah bude ještě pokračovat a jestli jo, tak určitě ne tak, jak jsem si to malovala.
"Brouku?" Vytáhl si z krabičky cigaretu.
"Co je?" Otočila jsem se na něj.
"Nechtěla by ses ke mně nastěhovat? Teď hned. Sbal si tašku a pojď bydlet ke mně," navrhnul mi jednoho deštivýho večera na střeše našeho domečku.
"Děláš si srandu?" Vytřeštila jsem oči.
"Ne, pojď, udělej jednou v životě nějakou blbost a přestěhuj se." On to fakt myslel vážně.
A já hloupá jsem souhlasila. Sbalila jsem si tašku a během pár minut už jsem nebyla obyvatelkou domu Shinodových.
"Chazzy, chci něco vědět," řekla jsem, když jsme seděli v NAŠEM gauči v objetí.
Pustil mě a sednul si naproti mně. "Poslouchám."
"Víš, když už spolu chodíme dva měsíce a bydlím s tebou, nemyslíš, že bychom to měli Mikeovi říct?"
Jeho reakci jsem absolutně nečekala.
V mžiku stál na nohou a razantně zvýšil hlas. "Sakra, Jess, dej mi s tím už pokoj. Proč mu to říkat? Je nám dobře. Nikdo nemusí vědět, že s tebou chodím."
"Stydíš se za mě?"
Zasmál se. "Tak to přece není. Jenom mi leze na nervy, jak furt fňukáš, ať to Mikeovi řeknu. Neřeknu. Konec. Tečka."
Fajn. S tím jsem se nehodlala spokojit. Vstala jsem a podívala se mu do očí. "Víš co? Fajn, neříkej mu to. Já mu totiž řeknu sama. Půjdu za ním a řeknu mu, že spolu chodíme už celý dva měsíce, že jsem se k tobě rozhodla jít bydlet a že ty mu to říct nechceš. A je mi vážně jedno, že tobě se to nelíbí. Prostě mu to řeknu. Konec. Tečka."
Praštil mě. Dal mi facku.
To bych od něj vážně nikdy nečekala.
"Nic mu říkat nebudeš," zvýšil zase hlas.
Já se pořád držela za tvář. "A co mi uděláš? Zmlátíš mě? To neuděláš… přece mě miluješ, pamatuješ? Uděláš pro mě všechno, co mi na očích uvidíš. Já prostě teď hned jdu a povím to Mikeovi, a jestli mi dáš ještě jednu facku, řeknu mu i to."
Svalil se na gauč, složil hlavu do dlaní. "Promiň. Nechtěl jsem tě uhodit. Klidně běž. Můžeš jít domů a všechno jim říct. Už je čas."
Na to jsem čekala, přesně na tyhle slova. Sebrala jsem bundu a vydala se domů.
Mike byl kupodivu doma sám. "No, kde se flákáš? Tolik hodin a ty jseš ještě venku," vynadal mi jen jsem vstoupila do dveří jeho pokoje. Jeho a jeho manželky Mayi.
"Já tady ale už nebydlím." Sedla jsem si na židli u počítače.
"Není ti nic? Co to meleš?" zasmál se.
"Ne. Je to tak, jak říkám. Přišla jsem ti říct, že už dva měsíce chodím s Chesterem a ode dneška u něj i bydlím."
Mike mě zkoumal.
"Co tak zíráš? Posloucháš mě vůbec?" Mávala jsem mu rukou před očima.
"Od čeho máš tu modřinu pod okem?" zeptal se.
Modřinu? Přeci se tam nemohla udělat tak rychle. "Jakou modřinu?" Dělala jsem blbou. Ukázal mi zrcadlo.
"Jo, tuhle. To mám, jak sem dneska lezla oknem z pokoje. Ta taška byla těžká a cesta poněkud obtížná." Strašně nerada bráškovi lžu.
"Taška? Ty ses fakt nastěhovala k Chesterovi? Přemýšlelas vůbec, co děláš? Jen tak se sebrat a opustit mě?"
"Ale já ho miluju."
"Copak se nedávno nerozešel s Lily?"
"Před půl rokem. Má mě rád. Miluje mě."
"Jak myslíš. Ale pak mi nechoď brečet. Já vím, jaký je to bejt pryč od rodiny a navíc ve společnosti Chazzyho ponožek a triček načuchlejch cigaretama."
"Mikeu…"
"Budeš sem chodit, co nejčastějc, jasný?"
Kývla jsem, dala mu pusu na tvář a poprosila ho, aby to všechno sdělil mámě, protože říct jí to osobně by byla sebevražda. Aspoň, že máma neví, kde Chester bydlí.
Cestou domů - k Chazzymu - jsem potkala kámoše ze školy, zapovídali jsme se a on mě potom doprovodil k domu. Rozloučili jsme se hubanem na tvář.
"Brouku, jsem tady."
Přivítal mě další fackou. "Kdo to byl?" zařval.
"Kámoš, ze školy. A přestaň mě laskavě mlátit."
"To ti mám věřit? Dyť jste se líbali. Nejsem slepej."
Odešla jsem do ložnice, zamkla se v koupelně.
Po chvíli se na mě začal dobývat.
Vylezla jsem ven. "Co to je?" V ruce se mi houpal sáček heroinu.
"Dej to sem!" Skočil po tom.
Já byla připravená. "Chtěl bys?" Přistoupila jsem k záchodu a jeho dobrůtku mu poslala na věčný odpočinek.
"Co to děláš, mrcho?"
"Řekni Chazzy. Kolik toho máš? Kde to schováváš?" Vlezla jsem mu do šuplíku, našla další.
"Jestli to spláchneš, zabiju tě," sykl.
"No jo, to je to jediný, na co by ses zmoh. Proč to zase bereš, Chazzy? Řekni, jak dlouho? Kvůli tomu se s tebou Lily rozešla, viď?" Našla jsem další čtyři pytlíky, Chazzy jen chodil za mnou a chrlil na mě výhružky a sprostý slova.
"Do tý koupelny nevkročíš."
"Ne?" Sebrala jsem veškerou odvahu a vlítla dovnitř, rychle se zamkla. Pak jsem musela znova sebrat odvahu a vyjít ven.
"Ty mrcho!" Jedna facka, druhá facka, pěst, přistání na zemi, kopanec, pěst, pěst, pěst, kopanec, kopanec, kopanec, kopanec.
Pak už mi nezbývalo nic jinýho než brečet.
Chlap, kterýho jsem milovala, mě zmlátil kvůli nějakýmu zasranýmu heroinu.
Ztěží jsem se zvedla ze země. "Už jseš spokojenej? Stačilo ti to?"
Odešel.
A já taky. Vzala jsem svoji dosud nevybalenou tašku a šla domů, když mě Mike uviděl, všechno mu došlo.
Odvez mě do nemocnice, předal doktorům a pak zmizel.
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
Měla jsem dvě zlomený žebra, ruku, spoustu pohmožděnin a podlitin. Máma u mě trávila všechen svůj volný čas. Střídala se s Mikeem, kterej mi ani neřekl, kam toho dne zmizel. V nemocnici jsem musela zůstat čtrnáct dní. Strašnějch čtrnáct dní, kdy jsem pořád myslela na Chazzyho. Přes to všechno, co mi udělal, jsem ho moc milovala. Milovala, ale přitom ho nechtěla vidět.
"Sestřičko, máš návštěvu." Nakoukl Mike dovnitř.
"Koho?" zajímala jsem se.
"Mě," řekl Chazzy a vstoupil. Byl bledej, shrbenej, s očima plnýma smutku, pocitu viny, zklamání ze sebe samotného a nakonec taky očima plnýma lásky.
"Chazzy?" šeptla jsem.
"Jestli se mnou nechceš mluvit, nemusíš. Přišel jsem ti jenom říct, že se půjdu léčit. A že … Tě miluju a byl bych moc rád, kdybys mi, až se vrátím z léčebny, odpustila." Sklopil oči. Natáhla jsem ruku. On ji chytil. Chvilku jsme se jen tak drželi za ruce, potom odešel.
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
Byl v léčebně dva a půl měsíce. Celou tu dobu jsem na něj čekala. Už jsem mu to dávno odpustila, věděla jsem, že to nechtěl udělat. Nebyl to on. V den jeho propuštění jsem mu uspořádala oslavu. Pro nás dva. Když vstoupil do dveří, byl to zas ten Chester, do kterýho jsem se zamilovala. Pomalu ke mně přistoupil a tiše pozdravil.
Já už to nemohla vydržet, skočila jsem mu kolem krku a začala ho líbat. Strašně moc mi chyběl.
"Já nebudu zaclánět, lidi." Mike se odporoučel.
"Jess, odpustíš mi?" řekl tiše.
"Ale já už ti přece dávno odpustila, broučku. Dej mi pusu, ano?"
Nedal mi pusu, dal mi jich tisíce, miliony, miliardy, biliony…
* Nešťastný zážitek, nešťastný příběh, šťastný konec *
Před rokem a půl jsem si tohle všechno nedovedla ani představit. A teď? Teď jsme s Chazzym moc šťastní. Vzali jsme se a čekáme miminko, pardon, vlastně miminka. J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 no... no... | 30. ledna 2013 v 17:53 | Reagovat

Musím říct, že se mi tady Chezzy nelíbí. Zato Mike? :D Ale jo, fajn povídka :) A je to skvěle napsaný!

2 Slečna náročná Slečna náročná | 5. června 2014 v 14:47 | Reagovat

Vzhledem k Chesterově minulosti nebudu vůbec rozebírat, proč si tolik lidí tady bere za námět drogy a Chazze, co v tom jede (a v lepším případě se vrátí vyléčený). Dává to docela smysl, že to pro lidi bude prostě přitažlivé téma.

Celkově se mi líbí, že to není přehnané v tom smyslu, že se ráno rozejde s přítelkyní a druhý den už miluje jinou. Za to máš bod.

Že se mu Jess rozhodla odpustit, to beru. Já bych asi jednala jinak, ale tohle není o mě, ale o hlavní postavě Jess, která to má prostě jinak. Ale proč, pro všechno svaté, musí každá dobře rozjetá povídka, skončit tím kýčovitým koncem o svatbě a dětech? Vždyť to musí i tebe bít do očí, když to přečteš, že je to tam křečovitě nacpané a bylo by to lepší bez toho. Nebo ne? Věř mi, nemusí každá povídka s happy endem končit těhotenstvím a manželstvím. Opravdu ne. Tady mi to vadí obzvlášť, protože to jinak byla solidní povídka... Nic převratného, ale neurazí to a dá se to číst. Až na ten konec no...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama