Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Osud - 3. kapitola

17. prosince 2012 v 22:00 | BarkyLarky |  Osud - autorka BarkyLarky
Mike mě veze domů, do mého bytu na konci Pasadeny.
"Mám se pro tebe stavit?"
"Nemusíš, i když… možná jo."
"Tak v 7:45?"
"Jasně, čau."
"Čau." Snažím se opatrně našlapovat, protože mám vyzuté boty a mávám Mikeovi. Myslela jsem, že nebude tak v pohodě jak je, ale on je ještě víc a je strašně sexy. Za hřích by teda stál, a ne jenom za jeden. Usmívám se v duchu. Když odemykám, polije mně horko. Celý byt je kompletně převrácený vzhůru nohama a já stojím uprostřed skoro prázdného bytu a dívám se kolem. Chce se mi brečet, ale taky si pěkně zanadávat a tak kopu do všeho, co najdu. Brečím zlostí a snažím se uklidnit. Přes slzy nevidím, jak to v bytě vypadá. Zvedám se ze země a utírám slzy. "Kterej zmrd?" řvu na celý byt a panelák, trochu mě to probralo, aspoň že tady mám nějaké oblečení, které mi stejně asi na nic nebude. Na ten večírek se mi vůbec nechce a jsem čím dál víc vzteklejší, aspoň kdyby mi tady nechali cd. Brečím a nevnímám čas.
Když uslyším něčí korky, napadne mně, že tady asi ten 'někdo' něco zapomněl, a že když mně tady třeba najde, tak mě zabije. Popadne mně ještě větší vztek a mám tendenci si sebrat pevně do rukou baseballovou pálku, která vždycky bývá u dveří, ale dneska tam není… takže stojím přikovaná k zemi za dveřmi a děsím se toho, co se stane.
Už vešel do bytu, ale ve dveřích se zastavuje, pomalu se chce podívat za dveře. Už asi ví, že tady jsem a zabije mě. Z dveří na mě vykoukne nějaká rozcuchaná hlava s monoklem a pak postupně celé tělo.
Kozačkou, kterou mám připravenou na útočníka, ho bouchnu do hlavy, takže omráčený spadne na zem. Až pak mi dochází, koho že sem to praštila, podívám se na hodinky - je osm.
Osud

"Mikeu, sorry," omlouvám se, když se probírá.
"Už zase ty?" Drží se za hlavu a zvedá se, já mu ochotně pomáhám.
"Bolí to moc?" Hodím starostlivý pohled.
"Ne. Ale můžeš mi vysvětlit, proč jsi mně praštila?" Rozhlíží se kolem "A proč tady máš takovej bordel?"
"Vykradli mě a já jsem myslela, že mě třeba chceš zabít nebo něco."
"Seš úchyl." Směje se a mě tím rozesmívá taky.
"Jdeme k tomu Robovi?"
"Jasně, pojď!"
"To chceš jít v tomhle?" ukazuje na můj dress.
"Tobě vadí všechno." Jdu se převlíct, jestli teda bude do čeho.
A vlastně proč by nebylo?
Na co by zlodějům byly moje hadry?
Můj pokoj je absolutně nedotčený a já se převlíkám do normálního oblečení, ve kterým se sice necítím bezpečně, ale na rozdíl od dressu pohodlně a nespoutaně. Čumím do zrcadla, nemůžu se poznat. Jestli tenhle člověk se zarudlýma očima jsem já, tak nikam nejdu. Nakonec se přinutím upravit strukturu svého obličeje.
Osud

"Můžeme vyrazit?" usmívám se na Mikea, sedícího na gauči.
"No, konečně! Skoro jsem tě nepoznal!"
"Hm, vidím, že ses obsloužil." Zaměřuju se na plechovku piva, kterou drží v ruce.
"Dlouho ti to trvali, vadí?"
"Ne, ale teď nebudeš moct řídit."
"Ty se nějak držíš předpisů." Diví se.
"Ty asi moc ne."
Míříme k autu a já a za sebou zanechávám polovyrabovaný byt a jdu se bavit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama