Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Překvápko (2. část) - autorka TattooGirl

18. prosince 2012 v 10:10 | TattooGirl |  Romantické povídky
Když jsem se vzbudila, byla jsem ve studia jenom já a Mike.Ten tam tak vesele pobíhal a uklízel, že jsem se musela usmát, i když jsem byla rozespalá. Chester je hroznej bordelář a všude nadělá svinčík. 
"Brý ráno," řekla jsem Mikeovi.Začal se smát.Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Je sedm večer," upozornil mě s úsměvem na tváři.
"Však já vím..." promnula jsem si oči a popravdě vůbec neměla tucha, kolik je hodin. Posadila jsme se a mžourala do tmy. "Kde jsou všichni?" zeptala jsem se ho.
"Už šli domů," odpověděl Mike a uklízel nějaký kytary.
"A proč ty jsi nešel domů?"
"Jsem tě tady nechtěl nechávat a budit jsem tě taky nechtěl."
"Proč?"
"Je na tebe hrozně hezkej pohled, když spíš," vysvětlil. Ani se u toho neušklíbl, jako to dělával normálně, takže to vyznělo jako… kdyby si to fakt myslel.Při tý představě mi běhal mráz po zádech. Abych porušila ticho, pronesla jsem: ,,Jdu ti pomoc." Ještě pořád jsem byla mimo a myslela na to, co Mike řekl, když mi kytara spadla na nohu. ,,Au!" zařvala jsem, a naštvaně dala kytaru pryč a hladila si nohu."Seš v pořádku?""Fyzicky nebo psychicky?" zašklebila jsem se."Tak to myslím ani jedno," zašklebil se pro změnu Mike, a já po něm zlostně hodila ručníkem, co mi přišel, ani nevím jak, pod ruku.
Mike ho chytl a usmál se. Pak přišel ke mně blíž a naklonil se nade mě. ,,Myslíš, že s tou nohou dojdeš na zastávku?" Samozřejmě, měl tady auto a narážel na to, že se mi nepodařilo udělat si řidičák.,,Jo a pojedu někam, kde jsou na mě hodnější, jak ty!" zaškaredila jsem se na něj.
Mike se zatvářil dotčeně a omluvně. Najednou se začal oblékat a pak na mě hodil mojí bundu a šátek a chytl mě za pas a nesl v náruči do svýho auta.Zatvářila jsem se vystrašeně a po těle mi běhala husí kůže. Aby to nebylo tak nápadný, pobaveně jsem pronesla: ,,Teda to je servis..."
Mike se usmál, odemkl aut a posadil mě do něj. "Tak kam to bude, má paní?"
"Domů, s tou nohou dneska už nehnu."
"To je škoda..." zašeptal Mike a spiklenecky se usmál, a já na něho škarednicky zahlížela a přemýšlela jak to myslel…
Překvápko
"Sue?" zavolal na mě Mike, když jsem otevírala dveře od mýho malýho domku."No?" zavolala jsem já na něj a snažila se nepustit ven mýho psa, kterej dorážel na dveře a kňoural. 
"Pusť ho, já mám psy rád."
Bylo mi jasný, že tohle nechtěl říct a že psi mu nevadí, jsem taky věděla. Pootevřela jsem dveře a Gerry se hnal směr Mikea.
"Nazdar chlupáči." Drbal Gerryho za krkem, což zbožňoval a usmál se na mě.
"Hele, jestli chceš, tak pojď na kafe, ale upozorňuju, že Gerry ti nedá pokoj."
"Ne, Sue, jsem tu autem a zítra vstávám brzo, ale díky za skvělou nabídku, ale jindy bych to bral," usmál se Mike a poslal Gerryho ke mně.
"Dobře, to bych taky brala," zakřenila jsem se na něj.
"Tak teď už stačí dohodnout podrobnosti," řekl Mike a navrhl sobotu sedm večer v Rockáči klubu, což byl rockovej klub.
"Tak teda v sobotu." Zamávala jsem mu a zalezla do tepla domu.
Překvápko
"Páni, tady to žije!" zařvala jsem do ucha Mikeovi, protože přes hrající Metallicu by mě jinak neslyšel. Tím jsem vyloučila soukromou chvilku, kdy bych mu mohla říci pravdu."Jo, většinou je to tu takový, tak si někam sedneme, ne?"Kývla jsem a šla za ním.
Překvápko
Skvěle jsme se bavili asi hodinu, když jsme řekla, že půjdu na vzduch. Přece jenom tam bylo zakouřeno a já si odvykala.Mike vyšel za mnou.Bylo mi jasný, že do toho člověka jsem blázen, ale taky zatraceně těžký říct mu pravdu.
"Mikeu, musim ti něco…" Ale nedokončila jsme to, protože mě začal líbat.Bylo to něžný a upřímný, že jsem se nedokázala odtrhnout. Nakonec jsem se jen stěží odpoutala od jeho rtů a v obličeji měla smutný výraz.
"Stalo se něco?" zeptal se Mike a zatvářil se starostlivě a vyděšeně. "Udělal jsem něco špatně?""Ne, ty ne, to jen já jsem ti měla říct pravdu hned na začátku."
"Jakou pravdu? Sue, co se děje?"Teď už jsem se do očí Mikeovi nedívala. "Víš, já mám skvělou práci, která mě baví a živí a teď jsem dostala skvělou nabídku."
"Počkej, jaký máš vůbec zaměstnání?"
"Jsem… No, to je jedno, prostě vracím se do Český Republiky za svojí rodinou a za prací."
"Do ČR? Na jak dlouho?" Mike se tvářil překvapeně.
Odpovědět mu bylo těžký. "Na pořád."
"Už se nikdy nevrátíš?"
"Nikdy." Nepřála bych nikomu tohle zažít a spatřit ten pohled Mikea, který mi bodal dýku do srdce.
"Proč? Proč si mi to neřekla? Proč tam jedeš? Proč nemůžu bejt s tebou?" Tolik otázek.Nedokážu na ně odpovědět pravdu, alespoň ne jemu.
"Mikeu, pochop, mám tam rodinu, přátele a práci!"
Překvápko
Smutně jsem kráčela na nástupišti a dívala se na přistávající letadla s myšlenkou na Mikea. Nepřišel.Letadlo mi letělo za deset minut a mezitím jsem si šla pro silný kafe, když mě někdo chytil za rameno. "Mikeu?" Překvapeně jsem se otočila a hleděla do jeho čokoládových očí."Přišli jsme se rozloučit.""MY?" Podívala jsem se za něj a uviděla vřavu. Potutelně jsem se usmála, když jsem viděla, jak se na Linkiny hrnou všechny fanynky a fanoušci.
"Utekl jsem jim," vysvětlil prostě Mike a nečekaně mě objal.Z ruky mi spadly tašky a také jsem ho objala a přála si, aby to nikdy neskončilo. Ale za chvíli se přiřítil Chazzy, celej udýchanej, jako by absolvoval maraton. "Ty fanynky jsou čím dál víc drzejší," zašklebil se a já jsem se pousmála.
"No, tak co vy, hrdličky, už jste se rozloučili? Je řada na mmě, než se přiřítí ostatní?"
Objala jsem Chazze a byla šťastná, že mám tak super kámoše, jako je on.
"Jseš moc fajn holka a Mike tě má ze srdce rád. Je to pro něj těžký..."
"Já vím, Chazzy." Stála jsem naproti Chesterovi a dívala se mu do očí, Mikea obklopily fanynky, takže nás neslyšel.
"Doufám, že se brzo uvidíme," řekla jsem a šla za ostatníma rukama, kteří na mě už čekali.
"Brzo..." řekl Chazz tajemně.
V letadle jsem seděla vedle nějaké dívky a podle výrazu, co měla ve tváři, jsem usoudila, že je na tom stejně jako já. Dala jsem se s ní do řeči, a zjistila o Chris téměř vše.Opustil ji kluk a tak se vrací domu do Čech.Když jsem jí řekla, že se znám s Linkinama, ožila a vyptávala se na všechno okolo nich, hlavně co se týče Chazze.
Když jsme vystoupili z letadla, vyměnili jsme si telefonní čísla a slíbili si, že si zavoláme.
Překvápko
Ani ne za dva dny mi už Chris volala, že tady mají mít koncert Linkini.Přišlo mi to jako nesmysl, ale opravdu tomu tak bylo, a za měsíc měli dorazit v plné parádě. Samozřejmě jsme si koupili ty nejlepší vstupenky úplně vepředu a já přemýšlela, jestli je to náhoda nebo ne. Za měsíc jsem se dozvěděla odpověď.
Překvápko
"To je teda překvápko!" Vrhla sem se okolo krku Chazzovi, který to měl na svědomí. "Lepší nemohlo bejt.""Jo, já vím. A teď nás budeš mít na krku celý dva týdny."
"Tebe určitě ne..." Mrkla jsem na Chazze, který to zjevně nepochopil. "Christi!" zaječela jsem na kmošku, která se hned přivalila jako velká voda, a křenila se na ohromeného Chazze.
"Počkej, já ti měl udělat překvapení!" smál se šťastně Chazz.
Vrhla jsem se tentokrát na Mikea, který neudržel rovnováhu a svalil se na pohovku, a já letěla za ním.
Překvápko
Takhle probíhaly celý dva týdny a ještě se točily klipy, což vyšlo na třetí týden.Chris se dala dohromady s Chazzem.
Loučení bylo smutný, ale všichni jsme věděli, že se brzo zase uvidíme.Teda alespoň jsem to věděla já a Chris. A pro Mikea jsem chystala ještě další překvápko. Tentokrát tak důležitý, že jsem se rozhodla přestěhovat s Chris do Ameriky.Přece to bude tetička. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 27. srpna 2013 v 14:16 | Reagovat

Překvápko pro mě skutečně bylo překvápko. Po tom, co jsem tu přečetla za povídky, jsem už ani nedoufala, že objevím něco, co by alespoň trochu připomínalo literaturu. Takže moc děkuju. Námět sice není žádné terno, Shakespear to taky nepsal, ale alespoň jsem nevyskočila z kůže. S trochou snahy se pořád zlepšovat bys mohla brzy psát i velmi hezké povídky.

Pravda, pár nedostatků tam je. Třeba moc přímé řeči a žádný popis, tudíž si člověk tak úplně není jistý, kde se postavy zrovna nacházejí (i když v druhé části povídky už je to asi lepší). Ale to se dá jednoduše vychytat. Stejně jako několik gramatických chyb. Také jsem si všimla, že některé věty jsou usekané, protože už na ně „nevystačilo“ pole zobrazující text. A v textu se znovu a znovu objevuje nadpis (obzvlášť v druhé části povídky je to neskutečně rušivé). To však – alespoň se domnívám, protože nevím, zda povídky na server nahrává přímo autor, nebo pouze admini – asi nebude tvá chyba. Takže, ať už to zveřejňoval kdokoliv, měl by si dát pozor, aby se mu neopakoval nadpis náhodně v textu povídky (netýká se to jen této jedné) a aby se zobrazovalo vše, co se zobrazovat má. Pokud tam má nadpis sloužit jako rozdělovač, je to špatně a neplní to svou úlohu. Pokud chcete text rozdělit, stačí prázdná řádka nebo třeba *** veprostřed stránky. Tady by ale stačilo nechat jednu volnou řádku. Je smutné, že to musím říkat, protože každý, kdo kdy otevřel byť jen jednu knížku, má alespoň minimální představu o tom, jak se člení text v umělecké literatuře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama