Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Příběh mého života - autorka A.S.I.M

17. prosince 2012 v 11:00 | A.S.I.M |  Romantické povídky
Středně dlouhý romantický příběh, kde se hlavní hrdinka dá dohromady s klukem, který má na škole skutečně nevlídnou pověst. Chester Bennington se však nevzdává a zve hlavní hrdinku na rande. Děj je reálný a dá se dosadit na kteréhokoliv muže, protože ... je skutečně ze života a tak by to mohlo i být, kdyby s ním hlavní hrdinka byla...


16. 8. 2007 - Tohle je opravdový příběh z mýho života…
…Linkin Park se to týká jen okrajově… Ale já jsem potřebovala se nějak vypsat z toho všeho… Doufám, že vám to nevadí a bude se vám líbit…
Crrr…
"Ježíš, podělanej mobil," řeknu si v duchu a dál sleduju kadeřnici, jak stříhá moje vlasy. "Kdo mě asi tak prozvání zrovna v tuhle dobu," přemýšlím mezitím, co mi je pečlivě fénuje.
"Tak hotovo," vytrhne mě kadeřnice z myšlenek.
Zaplatím tedy a chvátám domů na oběd.
Jsou jarní prázdniny a já mám na starosti, jak sebe, tak ségru. Domu dorazím kolem jedný. "Kdes byla tak dlouho," vmete mi do tváře ségra hned mezi dveřmi našeho bytu.
Pak už jen mlčky připravujeme oběd. Potom si spokojeně s talířema sedneme k počítači a pustíme si oblíbenej film.
Příběh mého života
"O-ou."
"Proč si nevypla to icq?" zeptá se segra podrážděně.
Dneska už jí asi pěkně lezu na nervy. "Promiň, zapomněla jsem," odpovím a přečtu si zprávu. Je od neznámého kontaktu.
- Ahoj.
- Ahoj, kdo jsi?
- Ty mě neznáš? Podle jména?
Rychle se kouknu do profilu, ale žádný jméno neobjevím.
- A jo, promiň mi to. Jsem Chester Bennington.
- Aha.
Je to kluk s nejhorší pověstí na škole… Děvkař a tak…
- Už víš, kdo jsem?
- Jo, vím.
- Podle tvýho nadšení soudím, že jsi o mně už slyšela. A ne nic dobrýho.
- Jo, soudíš správně.
- Mimochodem to číslo, co tě prozvánělo, bylo moje.
- Jo? Fakt dík, já byla u kadeřnice.
- Tak promiň, nejsem jasnovidec.
Tak takhle jsme se seznámili.
Ještě ten den mě Chester pozval na rande.
Ale já nedůvěřivá jsem tam nešla a vymluvila jsem se na rodinu. Ten kluk se mi vůbec nezamlouval. Ani vzhledem ani chováním. Ale něco mě k němu táhlo, takže když mě pozval na další den na jejich fotbalový zápas, sebrala jsem nejlepšího kámoše a šla tam.
Hned po zápase jsme se vydali zas domu… ale nedošli jsme ani na konec ulice a už mi pípla smska.
- Ahoj, mám teď po zápase čas… čekám na matku, nechceš někam zajít?
Kámoš do mě hned šťouchnul, ať jdu, že za zkoušku nic nedám. A tak jsem teda šla. Ač jsem to nečekala, poměrně hodně jsme si rozuměli, a když po hodině řekl, že musí jít, že na něj už mamka čeká, bylo mi to skoro líto.
Příběh mého života
Po měsíci sem se zeptala, co ode mě vlastně očekává, a on odpověděl, že mě má rád a chtěl by bejt se mnou, co nejdýl.
Tím pro mě nastalo dilema… Na jednu stranu jsem ho děsně chtěla a na druhou jsem se bála… Přece jen jeho pověst a tak….
Příběh mého života
Pak odjel na hory se školou. Každej den mi volal a psal, jak se mu stýská a jak se mám. A když po týdnu přijel, ptal se, jestli jsem se už rozmyslela, jestli mu dám šanci.
Příběh mého života
Přesně čtvrtého dubna jsem mu ji dala a začali jsme spolu chodit.
Začátky byly děsný, já nevěděla pořád, jestli Chestera chci a tak jsem se k němu chovala dost děsně.
Ale on celou tu dobu se mnou byl a měl mě rád, i přes to všechno…
Jenže potom jsme se nějak nepohodli… No, trošku víc nepohodli…
A pak se stala věc, která mi totálně otevřela oči. Přišel za mnou a byl nějakej hrozně divnej… a pak z něj vypadlo, že se děsně opil s kamarádkou a něco se seběhlo.
V tu chvíli jsem nevěděla, jestli ho mlátit nebo brečet. Sebrala jsem se a utekla.
On mi psal, že to byla chyba, že mě miluje…
Ale mě to pořád nebylo dost…
A on pak řekl, že teda konec… Že stejně, já se k němu chovám hrozně…
A pak jsem to najednou byla já, kdo se musel omluvit. Ale nakonec jsme si odpustili všechno zlí a byli zase spolu…
V té době jsem si uvědomila, že mě už dávno ten kluk není jedno. Že už chci bejt s ním.
Příběh mého života
Uběhl další krásnej měsíc.
Chazz mi pořád psal kdykoliv… když byl doma sám, jak se mu stejská po mně…
Byli jsme spolu každej den… po škole, před tréninkem… Pořád… a najednou tu bylo vysvědčení a před náma prázdniny.
Ten večer na vysvědčení jsme šli do hospy spolu s kámošema…
Nehorázně jsem se tam celej večír nudila… hrála jsem si s Chesterovým mobilem, a když odešel na záchod, zapípala mu smska… Bylo to ode mě hnusný, ale já si ji přečetla. Byla od jeho bývalý…
Psala, že se jí stýská, že chce bejt s nim…
Nehorázně mě to vytočilo a zabolelo zároveň… Tak jsem s tím mobilem letěla před záchody a počkala, až vyjde a strčila mu mobil před obličej. "Co to je?" zařvala jsem se slzami na krajíčku a on mě objal a říkal, že to není, jak se zdá, že s ní nic nemá.
Já, ale byla jak blázen úplně hotová, a tak šíleně jsem to vyhrotila, že z něj nakonec vypadlo, že to s ní byl tenkrát… S pláčem jsem utíkala domů a dlouho do noci seděla na zemi pokoje. A pak jsem napsala smsku:
Promiň, přehnala jsem to, mrzí mě to. Miluju tě.
A Chester mi odepsal, že mě taky miluje, ale že tohle jsem vážně nemusela.
Příběh mého života
Pak jsme se asi tři dni neviděli … a mně začalo připadat, že o mě nemá zájem už. Tak jsem jela autobusem za ním. Strávili jsme spolu krásnej den u něj doma. Ale hned den po tom jsem musela odjet na návštěvu k příbuzným.
S Chazzem jsme se mezi tím zase porafali a on řekl, ze vzteku, že jde na diskotéku.
Já jsem si ještě ten den psala s jeho nejlepším kamarádem Mikeem a kladla jsem mu na srdce, ať mi ho ohlídá a on slíbil, že ohlídá.
Příběh mého života
Když jsem přijela od tety, ptala jsem se Mikea, jestli něco bylo, a on mi přísahal, že ne. Ještě ten večer, mi ale psala spolužačka, že mi musí něco poslat. Když jsem to otevřela, myslela jsem, že ihned umřu.
Bylo to video a na něm Chazz, jak se líbá s nějakou holkou.
Okamžitě se mi zpustil potok slz, a brečela jsem nepřetržitě několik hodin. A potom jsem se konečně odhodlala a napsala mu.
Jak jsi mi to mohl udělat? Slíbil jsi, že mi už neublížíš!
A taky jsem napsala Mikeovi, proč mi to neřekl.
A on odepsal, že nechtěl, abych se trápila….
Příběh mého života
Zhruba po týdnu jsme ten vztah přece jenom slepili, protože já si uvědomila, že už ho příliš miluju a nedokážu bez něj být. Pak bylo všechno zase krásný. Měla jsem narozeniny a on mi přinesl tři růže a parfém. V ten den jsem si myslela, že už bude pořád jenom krásně. Byla jsem ta nejšťastnější holka pod sluncem.
Příběh mého života
A teď?
Je týden po mých narozeninách. A je konec… Konec čtyřměsíčního vztahu… plnýho bolesti i lásky…
Chester mi napsal, že si prej potřebuje dát pauzu… že to takhle dál nejde… že asi každej chceme od vztahu něco jiného…
A já? Já mám pocit, že umřu… Byl to první kluk, kterého jsem opravdu milovala… A nevím, co bude dál…
V tomhle příběhu je děsně moc paradoxu… a děsně moc blbostí, který jsme oba udělali, ale už je nevrátíme nikdy zpět…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 24. září 2013 v 18:06 | Reagovat

16. 8. 2007 - Tohle je opravdový příběh z mýho života…
…Linkin Park se to týká jen okrajově… Ale já jsem potřebovala se nějak vypsat z toho všeho… Doufám, že vám to nevadí a bude se vám líbit… - To vůbec nevadí. Pro mě za mě, LP tam ani být nemusí. Musí to ale být dobrý příběh. Jinak, není ani třeba omlouvat to tím, že se ti to fakt stalo, to vlastně nikoho nezajímá, když čte beletrii. Není to podstatná informace.

Víš, autoři občas očekávají, že když píšou o něčem, co se jim skutečně stalo, nepadne na jejich hlavu žádná kritika, protože by to přeci bylo necitlivé. No, málokdy někdo píše o krásných věcech, co se mu staly, že? Doufám, že mě tedy omluvíš, protože já jakožto literární kritik hodnotím díla zásadně po literární stránce. Nezajímá mě, jestli se to skutečně stalo. Pokud se autor rozhodně uveřejnit své špatné zkušenosti formou příběhu, musí počítat i s negativní kritikou. To já jen, abych vysvětlila, proč budu klidně rýt i do takové intimní záležitosti. Nakonec, kdybys nechtěla, aby ti na to někdo říkal svůj názor, nedávala bys to sem, že?

Víš, jak to na mě celý působí? Jako zpověď do Bravíčka. Tohle je povídka, chtělo by to trochu tomu dát formát. Aby to nebyl jen shluk několika scének, tak nějak odbytě napsaných. Vypovídat ses mohla kamarádce, ale když ses rozhodla napsat to jako beletristické dílo, měla ses trochu snažit. Literární úroveň je tu téměř mizivá – ačkoliv je to furt víc, než u většiny autorů tady.

Pokud bych se na ty dva dívala jako na postavy a ne jako skutečné osoby, musela bych říct, že se hlavní hrdinka chová jako nedospělá puberťačka, která dřív jedná, než myslí. A že se vůbec nedivím, že ji ten kluk poslal do háje. Nemyslím, že někdo chce přítelkyni, která se mu hrabe v telefonu, nechává ho hlídat kamarádem a chová se k němu hnusně. Zní to ode mě asi ošklivě, ale ona byla první, kdo mu ubližoval tím, že se k němu chovala ošklivě. Pak je nevěra hrozně snadná věc.

Co se týče paradoxu, nevidím tam žádný. Jen dva puberťáky, co ještě neumí chodit ve vztazích. Myslím, že takových příběhů jsou na světě tisíce. Lidé dneska vůbec neumí myslet a nedokážou se nenechat strhnout momentální emocí. Ale i tak občas první lásky končí, s tím nikdo nic neudělá. Takže se snad hlavní hrdinové pro příště poučí. A pak poznají, že každá láska je pravá, a že i tyhle bolístky a zklamání přebolí.

A LP tam nebyli vůbec. Možná by snad bylo lepší nechat tam česká jména a necpat tam Chestera a Mikea jen kvůli tomu, že to posíláš na LP blog. Takhle to působí moc uměle.

Shrnutí: Jeden z lepších dopisů do redakce Brava, ale jakožto beletrie je to docela pod průměrem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama