Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Štěstí můžeš najít i jinde - Dixiii

22. prosince 2012 v 11:00 | Dixiii |  Tragické povídky
Procházím se ulicemi a po tvářích mi do tý deštivý noci tečou slzy.
Proč to musel udělat? Řekl, že se vrátí, ale už se nevrátil. Jeho tělo je pryč, jeho duše uletěla a já jsem tu zůstala sama. Můj život nemá cenu. Nikdy už to nebude jako dřív. Nikdy.
A pak mi někdo zaklepal na rameno.
Otočila jsem se.
Stál tam on.
Lekla jsem se.
Přistoupil ke mně a promluvil: "Ahoj Theres."
"Co tu chceš?"
"Přišel jsem se na tebe naposledy podívat."
"Proč? Vždyť víš, že mi tím ubližuješ."
"Protože Tě miluju."
Protože mě miluje? Snad miloval, ne?
On už není. Není a nikdy už nebude, tak ať de pryč, ať mi to nedělá ještě horší, než to je. Teda pokud to ještě jde. "Ne… ne, ty už nejseš. Táhni, jdi pryč, neztěžuj mi to," začala sem na něj řvát a chtěla jsem do něj strčit, ale moje ruce jím projely a on se smutným pohledem zmizel. "Né, vrať se! Buď tu se mnou napořád. Jako to bylo. Neodcházej… MILUJU TĚ… Miluju Tě… MILUJU TĚ… Nedělej mi to… Né!" Můj hlas slábnul, stejně jako moje chuť k životu. Už nemám snad nikoho, kdo by mě miloval tak, jako on.
Mámu jsem nikdy nepoznala a táta se na mě vysral, když mi bylo osmnáct a po roce a půl zemřel na rakovinu. Nechal mi jen nějakej zasranej barák, nahrávací studio a spoustu prachů.
Ale k čemu mi to je? K ničemu, už ho to nezachrání.
Mike už nikdy nebude. Nikdy.
Já jsem ho nechala odejít. Bez rozloučení, bez políbení. Nedokázala jsem se ubránit tolika slzám a tolika smutným pohledům. Já už nevím, co mám dál dělat. Nechci dělat nic. Chci jen umřít. Ale pak jsem si ho všimla.
Celou tu dobu mě sledoval nějakej kluk. To se musel divit.
Koukla jsem se na něj.
Jo, byl to Chazz. Přišel se ke mně. V očích měl slzy, slzy smutku, jako já. Vždyť on přišel o nejlepšího kámoše. Já jsem přišla o nejlepšího kluka.
Přišel ke mně. Obejmul mě a vydali jsme se v tom dešti do studia. Měli jsme se tam sejít s ostatníma klukama.
"Ne, Chazzy, já tam nechci. Proč bych tam měla chodit? Už tam nemám c dělat, nic mě tam netáhne, nic." Koukla jsem se na něj a najednou jsem na něj začala řvát. "Mike už není… Víš to, kurva? Proč bych tam chodila?? Kruci, řekni mi to. Já ho miluju… Já ho chci zpátky, chci ho mít tady, chci… PROČ?? Proč Mike? Proč on?"
Koukal na mě a nic neříkal.
"Tak, sakra, řekni mi proč? Řekni mi to, sakra!"
Pořád nic neříkal, jen se koukal. Koukal se na to, jak tam na něj řvu, ani jsem nevěděla proč, a co to vlastně dělám. Začala jsem do něj doslova mlátit.
Nechal se a po chvíli mě obejmul a já jsem se uklidnila.
"Chazzy, promiň mi to. Já nevím, co mám dělat. Proč to musel bejt on?"
"Theres, proč, to už se nikdy nedozvíme. Proč je ta nejhorší otázka, kterou si můžeš vůbec klást. Věř mi. Když zemřela Sam, ptal jsem se pořád proč. Jednou jsem toho nechal a Sam zmizela. Nikdy už nebude, ale pro mě zmizela. Smířil jsem se s tím."
"Jo, jenže Sam nikdo nezabil. Ta se zabila sama. Mikea zabili. ZABILI, CHÁPEŠ TO?"
V jeho očích se ocitly další slzy.
"Ach ne, Chazzy, to jsem nechtěla. Chazzy, promiň. Promiň mi to."
Utřel si slzy a koukl se na mě. "Ne, to je dobrý. Pojď, utři si slzy a pojď dovnitř. Pojď, Theres."
"Ne, já tam nechci. Byl tam… Mike tak byl pořád a já s ním. Teď už tam není. A nikdy nebude. Nech mě, já tam nechci jít." Odstrčila jsem ho a složila jsem se na zem. Seděla jsem tam v dešti na schodech před studiem a plakala.
On stál vedle mě a koukal na mě těma svejma smutnejma čokoládovejma očima. Takhle jsme tam stáli asi deset minut.
Pak se sebral a vešel do studia. Asi mu byla zima, vždyť měl jenom mikinu. Za chvíli se vrátil a koukal na mě vyděšeným pohledem.
"Co… co se stalo?" Zvedla sem se k němu.
"O-oni tam nejsou."
"A kde jsou?"
"Oni nejsou. Nikdo z nich není. Volal jsem Robovi, zvedla to jeho máma a řekla mi že… Oni… když sem jeli, tak je srazil náklaďák a byli na místě mrtví. Oni o tom, že je Mike mrtvej, nevěděli. Nevěděli to a vydali se za ním. Theres, PROČ?"
Koukala jsem na něj, jak tam stojí a kouká na mě svým tázavým uslzeným pohledem. Tohle bylo moc. Složila jsem se na zem to už ne.
Sedl si vedle mě a zatáhl mě dovnitř.
"Né, já tu bejt nechci… nechci, chápeš to?" Vysmekla jsem se mu a utíkala jsem pryč.
"Theres, né… Nechoď pryč… Nechci bejt venku, nechci," zařval na mě a rozběhl se za mnou. Zastavil mě v půlce nějaký prázdný silnice. A pak… pak se proti nám vyřítil náklaďák… Na poslední chvíli mě strhl pryč.
"Proč jsi to udělal? Proč? Já tu už nechci bejt. Chestere, nech mě to udělat."
"Ne, nenechám. Nenechám, abys zemřela i ty. Bože, proč si mi je vzal? Nejdřív Sam… pak včera Mikea a teďka kluci… PROČ? Co jsem ti udělal?" Kapuca mu spadla, koukal se na nebe a do obličeje mu padaly tisíce a tisíce kapek, bylo mu to jedno, bylo mu jedno, že na něj prší, jen tam stál a řval.
Koukala jsem a něj a brečela jsem. Brečela jsem a přemejšlela. Přemejšlela jsem nad tím, co by se stalo, kdyby zemřel i on. Najednou jsem slyšela radostnej smích. Kdo to je?
"Ahoj Theres a Chazzy, proč jste tak smutný? A kde máte Mikea?"
Koukali jsme oba jako vyvoraný myši.
Stáli tam Joe, Brad, Rob a Phoe.
Chazzy se k nim rozběhl.
"Né, Chazzy, nedělej to, oni nejsou. Nejsou… Je to jen vzduch… Né!"
Neposlouchal mě. Doběhl k nim a chtěl je obejmout. Propadl Robovým průsvitným tělem a všichni zmizeli. Stál tam zmoklej, smutnej a zničenej vzpomínkama na to, jaký to bylo.
Doběhla sem k němu a obejmula jsem ho. Byla jsem promrzlá na kost. Už tři hodiny jsem byla venku v tom dešti, jak to můžu přežívat?
"Jdeme, pojď."
Probral se a vzal mě kolem ramen a šli jsme.
"Kam jdeme?"
"Ke mně. Budeme spolu. Nenechám tě samotnou. Vím, že bys to udělala."
Ani jsem neodporovala. Stejně to udělám. Chazzy, promiň, já bych to tu nevydržela…
Když jsme přišli, šla jsem se do koupelny převlíct a vysprchovat. Umyla jsem se a… najednou mi na oči přišla břitva. Byla tak na očích. Nic mi nebrání, udělám to. Zamkla sjem se a… podřezala sem si žíly. Mikeu, miláčku, už jdu za Tebou! Normální obraz mi náhle mizí před očima a jakoby z dálky slyším, jak někdo buší na dveře a něco křičí. Ne, mě už nic nezastaví. Mikeu, už budu jen s Tebou. Chazzy, promiň, já nemohla jinak. Ty jseš silnej ty to zvládneš, tak jako si zvládl Sam. Zvládneš to. Najdeš si nový přátele. Mám Tě ráda, ale Mikea miluju, musím za ním. Musím, už to nejde nazpátek a já ani nechci, aby to šlo.
Když se ke mně dostal, už jsem byla pryč, moje tělo tam leželo tak bezvládně. Třásl se mnou, ale nepomohlo to.
Koukala jsem se na něj v Mikeově náruči. Byla jsem šťastná.
Chazzy zavolal záchranku a koukal se při tom na mě.
V ruce mi ležela břitva.
Zavolal, řekl, kde bydlí a že tu jsou dva lidi s podřezanýma žílama.
Když přijeli, bylo pozdě, já už jsem byla mrtvá, Chazzyho se snažili zachránit, ale nedokázali to. Teď jsme tu všichni a jsme spolu šťastný.
Kluci zase blbnou jako předtím a já jsem ráda a šťastná, že je tu mám všechny. Sem tam se kouknu, co se na světě děje. Kouknu se, co dělá maminka, zajdu jí navštívit. Ona mě nevidí, ale já jí vidím. Stačí mi to. Promiň, maminko, musela jsem. Ty to zvládneš. Určitě nadejde čas, kdy se znova setkáme, ale to bude za hodně dlouho. Ještě toho musíš tolik zvládnout. To, co já jsem nestihla. Odcházím. Už jí nikdy neuvidím. Rozhodla jsem se proto. Budu si žít svůj druhý život. Budu šťastná. Nikdy mi nepotečou slzy.
"Mikeu, miluju Tě. Kluci? Mám vás ráda. Jsem ráda, že vás mám." Koukla jsem se na ně a odešla jsem si sednout do našeho novýho studia… Studia v oblacích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 29. prosince 2013 v 18:41 | Reagovat

Takže jí zemřel přítel, najednou jí ťuká na rameno a jí není ani trochu divné, že ho vidí? Chci říct, vždyť je mrtvej, ne?!

Tohle je ale kravina. Promiň. Začínám mít silnou alergii na tragické povídky z této stránky. Nikdo je tu neumí psát, všichni nemilosrdně sjedou do propasti pathosu a pak se tam nadšeně plácají v ******. Víš, v čem, že?

Tyhle Mary Sue chudinky jsou horší jak projímadlo.

Takže jí umřel otec, pak Mike, teď umřeli všichni LP. A ke všemu Chesterovi zemřela Sam. A všechny bys je zabít náhodou nechtěla? Proč si myslíte, drahé autorky, že čím víc mrtvých, tím víc smutku a emočního útoku na čtenáře? Když začnou všichni umírat, čtenář už jen sedí a šklebí se, protože co má dělat víc, když to nedává smysl, že?

Sedl si vedle mě a zatáhl mě dovnitř. – Fakt? A jak to udělal, když seděl?

Koukala jsem se na něj v Mikeově náruči. Byla jsem šťastná. – Super, kamaráda tam nechala samotnýho poté, co mu zemřeli všichni (i jeho křeček a křečkův moučný červ) a je šťastná. Barvo. A pak ať tvrdí, že jí na Chesterovi sejde...

A proč je tam ta matka? Neopustila ji před lety? Neměla by nejspíš ani vědět, že její dcera už je mrtvá. Sama píšeš, že matku nikdy nepoznala. Jak tedy za ní mohla jít, když ani neví, kdo to je?

Super, takže jsou všichni mrtví. Bezdůvodně. A pak jsou všichni šťastní ve studiu na nebesích. Nějaký důvod, proč nemohli být šťastní na zemi? By to vyšlo nastejno. Tohle byla kolosální blbost. To bylo tak přehnané a patetické, že číst to znovu, asi bych se zabila taky – abych to nemusela číst potřetí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama