Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Změna je život - autorka TattooGirl

18. prosince 2012 v 20:00 | TattooGirl |  Realistické povídky
Středně dlouhý příběh, kde hlavní hrdinka Amy Linkin Park nesnáší, ale jednou se zaposlouchá do jejich hudby a změní názor. Společně s kamarádkou Jessicou jim fandí a napadne je spásný nápad. Jet za Linkin Park do Los Angeles... Příběh o přátelství, které začalo díky hudbě.


Byla jsem moderní, oblíbená holka, co ráda poslouchala to, co zrovna vedlo první příčky hitparád. Ostatně jsem se nijak výrazně nelišila od zbytku třídy, až na jednu osobu...
Ta dívka jménem Jessica se lišila od všech spolužáků. Měla dlouhé rovné červené vlasy, modré oči a oblékala se podle jejího oblíbeného stylu hudby, což byl rock. Její vzor byli Linkin park, což nikdo jiný neposlouchal.
Naše třída byla hodně moderní, všichni poslouchali jen to, co bylo na prvních místech v žebříčku hitparád a oblékali se podle posledního výkřiku mody a já mezi nimi...
Do té doby, než jsem se blíže seznámila s Jessicou.
Jednou když jsem si doma lakovala nehty a měla puštěné rádio slibovali hrát Linkin Park. Chtěla jsem to vypnout, ale jakoby náhoda se mi vylila lahvička laku, takže jsem musela stůl od laku utřít.
Mezitím začali hrát LP.
Ta melodie mě hned zaujala, nikdy předtím jsem je neslyšela. Nenáviděla jsem je kvůli Jessice jako všichni. Ale ta melodie a ten hlas mě přesvědčil změnit na ně názor a dát jim šanci, protože jsem měla hodně kamarádů hned, jak skončila písnička, jsem se oblékla a upravila a šla ke kamarádovi, který měl jakékoliv Cd! "Ahoj Amyli, co tady děláš?" Byl překvapený že mě vidí.
"Ahojky Wille, něco bych od tebe potřebovala, jestli budeš tak hodnej a půjčíš mi jedno Cd."
"Jasně pro tebe všechno a jaký?"
Nevěděla jsem, jak to říct. On přece LP taky neměl rád. "No, pro kámošku k narozkám, jestli máš Linkin Park."
Podíval se na mě zkoumavým pohledem, ale nic neříkal, jenom mě zaved k němu do pokoje. "Tak si vyber, který chceš, klidně si vezmi všechny."
"Co, cože? Oni maj víc CD?"
"No a to si myslela, že jenom jedno? Maj jich… moment… no, hodně." :)
"Tak já si je teda půjčím všechny, jestli můžu."
"Jasně, ty vždycky!"
Změna je život
Doma jsem chtěla najít tu hezkou písničku, tak jsem hledala asi pět minut, než jsem ji našla. Podívala jsem se na obal, jak se jmenuje.
In The End.
Hezký, to se ke mně hodí, nakonec je ještě budu poslouchat, ne? Když mě už omrzela, pustila jsem si všechny cd od začátku dokonce a ani neslyšela zvonek. Do pokoje najednou přišla mamka, že mám návštěvu.
"Ať sem jde." Myslela jsem si, že jo to jedna s kamarádek, tak jsem Linkiny jenom ztlumila, protože je stejně neznají. Jenže to jsem se hodně spletla, když ta osoba vešla do pokoje, málem se mnou seklo.
Byla to Jessica a vypadala tak bezmocně, měla svojí řasenku rozmazanou přes tváře, roztrhané oblečení a plakala.
Bylo mi divné, co tady dělá, když dva dny nebyla ve škole. Nejsem taková svině, abych ji vynadala, co tady dělá a vyhodila ji. Šla jsem k ní a řekla: "Ahoj, co tady děláš?" Nechala jsem si trochu odstup.
"Promiň, ale myslela jsem... doufám... chci tě poprosit, jestli bys mi nepůjčila sešity na dopsání." Mezitím ještě vzlykala a nepodívala se mi do očí.
Divila jsem se proč si vybrala mě, proč nešla za někým jiným a pak mi došlo, že nikoho nemá, a že já jediná ji nepomlouvám nahlas jako ostatní.
"Ty posloucháš Linkin Park?" Najednou zvedla hlavu a podívala se na mě se zájmem v očích.
"No já jsem to chtěla zkusit."

Změna je život
Jessica u mě nezůstala jen pět minut, jak měla v plánu.
Povídali jsme si a já zjistila, že to je fajn holka.
Řekla mi taky, proč brečela a vypadala tak, jak vypadala.
Její otec pije alkohol a dceru zneužívá, ale Jessica se mu brání a dneska mu zase utekla a její matka nebyla doma. Taky mi řekla, že jí připadám normální, ne, jako ty slepice ze třídy.
Mamka ji pozvala na večeří a Jessica neprotestovala, jenom si zavolala domu a zůstala u nás na večeři a mně to ani nevadilo, alespoň jsem se něco dozvěděla o ní a Linkin park.
"Tak ahoj zítra ve škole, Am!"
Tak mi říkají jenom přátelé, ale ona mezi ně taky bude patřit, jsem rozhodnuta a je mi jedno, co na to ostatní… "Ahoj Jess, a dobrou noc."
Změna je život
Ráno, když jsem se chtěla jít namalovat, myslela jsem na Jessicu, jak se maluje, vždy černý stíny. Taky bych to mohla zkusit. Vyhrabala jsem je a nanesla na víčka. Jo, dobrý, slušej mi, oblíkla jsem si černé tričko a khaki kalhoty.
Ve škole se na mě sice dívali trochu divně, přece jsem nosila jenom mini trička a minisukně a namalovaná, jak motýl.
Jenom Jessica se usmívala, jak sluníčko. "Ahoj Amy, dneska ti to sluší!"
"Dík za pochvalu, Jess, zkusila jsem něco jinýho."
Zajímavé, jen se někdo nějak jinak oblékne, hned se s ním přestanou bavit, to jsou přátelé? Ne, kašlu na ně, ať si mě klidně pomlouvají, já začínám žít jiný život!

Změna je život

Hned ze školy jsem šla s Jess do města, abych si koupila něco novýho.
"Hele Podívej, Am, tady jsou Linkini!" Ukázala na velký plakát šesti kluků.
"Cože? To jsou oni? Vždyť jsou hezký!"
"A co sis myslela, že jsou nějaký zrůdy?"
"Jo... pojď, jdeme se tam podívat!"
Zalezli jsme do hudebního obchodu, kde měli ve výloze ten plakát, nad kterým se Jess rozplývala. A protože Jess neměla peníze, koupila jsem dvakrát ten plakát a ještě několik pohlednic.
"Moc ti děkuju, zejtra ti to vrátím!"
"Ale ne, já to nechci, jsi kamarádka, tak si to nech!"
Jessica se zastavila a zírala na mě. "cože? Ty mě bereš jako kamádku?"
"Ano, jak jinak bych tě měla brát, tys mě přivedla na nejlepší kapelu a nevadí ti, jak se oblíkám!"
"Děkuju, seš moje první kamarádka!" Jess mě obejmula a pořád mi děkovala, sakra, blbý slzy, člověku se furt derou do očí!
"No a mám rozmazanou řasenku!" poznamenala jsem a obě jsme vybuchly smíchy.
Změna je život
Ve městě jsme nakoupily supr věci pro mě i pro Jess, naše rodina není nejchudší, tak jsem si to mohla dovolit.
Doma jsem si sedla k internetu a dala hledat Linkin Park. Ani jsem netušila, kolik toho na internetu o nich je! Stáhla jsem hodně fotek, přečetla si o nich všechno a ve škole jsem si sedla k Jess a co hodina, to jsme o nich kecali. Jedno jsem jí však neřekla, bylo to pro ní překvapení k narozeninám.
Změna je život
"Jess, co bys řekla, kdybychom zejtra jeli do L. A. za Linkinama?"
Jess se uprostřed lakování nehtů na černo zastavila, podívala se na mě nevěřícným pohledem a řekla: "A jako myslíš, že by mě pustili? A kde vezmeme lístky, letenky a prachy?"
"Neboj, všechno je zařízený, tvoji mámu jsem překecala, letenky jsou koupený, bydlet budeme u sestřenky, lístky jsou koupený a prachy nech na mně."
"Opravdu? Není to vtip? To by bylo super! Amy, moc ti děkuju, seš nejlepší kamarádka na světě!"
Až někdy do půlnoci jsme si s Jess povídaly, jaký to bude super!
Spala u nás a hodně věcí měla tady, takže jsme ráno dlouho strávily před zrcadlem a Jess mi ještě stačila narovnat a nabarvit vlasy na černo.
V půl devátý jsme už seděly v letadle a těšily se na Ameriku. Povídaly jsme si, jaký to tam bude a co budeme ten tejden dělat. Když jsme dorazily na letiště, hledala jsem sestřenku, nebylo těžký ji najít, vůbec se nezměnila a pořád měla ty svoje pittbuly.
"Ahoj Monico!"
Koukala na mě, jak tele na nový vrata a pak jí svitlo. "Amy, já bych tě vůbec nepoznala! Ahoj!"
Změna je život
Druhý den jsme před zrcadlem strávily snad tři hodiny a pak nás Monica odvezla na koncert. Třepaly jsme se, jak osiky.
Na koncertě to kluci pořádně rozjeli a byli ve svým živlu.
My jsme byly v sedmým nebi a koncert jsme si pořádně užili.
Po skončení jsme si šly pro podpisy a vyfotily jsme si je. Taky jsme na koncertě potkaly fajn kluky, co byli docela podobný Mikoevi a Chesterovi a dali jsme to dohromady, hodně mile nás překvapilo, že jsou to Češi a ještě víc kousek do našeho města.

Teď spolu chodíme už rok.
Já a Jess chodíme do jiné školy, kde jsou fajn lidi a pořád jsme nejlepší kamarádky a celou minulost jsme hodily za hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna náročná Slečna náročná | 23. prosince 2013 v 17:18 | Reagovat

Budu předstírat, že v současnosti LP a rock nepatří ke stejnému mainstreamu jako Rihanna a spol. Jinak by totiž námět tvé povídky nevyzněl dvakrát dobře. Říkáš tam totiž, že LP už mají hodně cd, z čehož usuzuji, že se tedy povídka rozhodně neodehrává v době vydání Hybrid Theory či Meteory. Spíš v posledních 4 letech. Logicky by tak LP na těch špičkách hitparád být měli. A je také docela vyloučené, aby všichni nesnášeli LP (proč vlastně?) a zároveň nevěděli, co vlastně hrají. Věděli by to, i kdyby o to nestáli. Na člověka se to prostě valí ze všech stran.

Moc nechápu, proč když má Amylie (dám ti dobrou radu: v povídkách nejlépe vypadají jména, která jsou zcela klasická a „nudná“ – zkus si najít na netu něco o Mary Sue, hned pochopíš proč to tak je), takový odpor k tomu žádat kamaráda o cd LP, si prostě neotevře počítač a nepodívá se na youtube? V téhle době youtube opravdu existuje a jsme v Americe, takže...

Co se týče druhé dívky, Jess, tam tě znovu odkážu na Mary Sue. Doporučuji pátrat na internetu po „Mary Sue chudince“. Splňuje to do puntíku. Pokud se ti to nechce hledat, povím ti svou výhradu takhle: Její smutný osud plný bolesti je přehnaný. Netvrdím, že ve skutečném světě se to neděje. Ale v povídce to působí jako laciná cesta, jak získat pro Jessicu lítost čtenáře. Nefunguje to. Předimenzovala jsi to. Vyhnala jsi všechny rysy postav do naprosté a nesmyslné krajnosti. Pokud jsi nepsala parodii, potom je to dost faul. Dopadlo to tak, že postavy nemají hloubku, charakter, nevzbuzují v čtenáři žádné emoce. Nepočítám tedy pubertální tvory, v nichž vzbudí emoce naprosto cokoliv – to však nedělá tvá povídka, oni jsou emocionálně rozkolísaní vlastními hormony. Navíc mají jisté sklony k patetismu, romantismu a extrémům. No, hlavně se mrkni na tu Mary Sue. A až si to přečteš, nevěš hlavu, ona asi na světě není autorka, která by někdy (na začátku svého psaní) nenapsala Mary Sue. Podstatné je pochopit tenhle jev a prozřít k poznání, že naše originální postava, která nám přišla tak jedinečná a nejlepší, je jako přes kopírák ke stovce dalších. Protože jí chybí charakter, slovy je nepopsatelná. Schválně, zkus to. Vezmi si papír a přečti si svou povídku. Potom na papír napiš vlastnosti svých hrdinek. Ale vypisuj jen ty, co vyčteš z textu, ne ty, co máš v hlavě, ale do textu jsi je nedokázala dostat. Zjistíš, že jestli u každé (Jess i Amylie) napíšeš tři vlastnosti, bude to nadlidský výkon.

Co se týče líčení. O postavě Amylie povídáš, že je typická moderní dívka, která se líčí a chodí módně oblečená. Tak to by asi měla vědět, že když se líčíš, potřebuješ podkladový makeup, pudr, korektor, stíny, linky, řasenku, rtěnku... Zkrátka, pokud mi něco o postavě řekneš a pak to popřeš, ztrácí tvůj vypravěč (o rozdílu mezi vypravěčem a autorem jindy, to je na moc dlouho) důvěru. Dívka, která si na oči namaže černé stíny a to je vrchol jejího líčení, zcela jistě nemůže být prezentována jako jedna z těch moderních barbie co čtou Vogue atd. A pokud Amylie nosila jen minisukně a minitílečka, pak kde vzala ty khaki kalhoty a černé tričko? Má ve skříni průlez do army shopu?

Kromě toho, hádám, že její proměna v rock girl, co poslouchá LP měla být vrcholem a jistým prozření k lepší a nepovrchní osobnosti. No, pokud ze dne na den změníte vizáž kvůli tomu, že se bavíte s někým jiným, než včera, je to stejně povrchní jako poslouchat tu Rihannu a vypadat jako zbytek třídy. To jen pro pořádek. Navíc moc nechápu, proč by měla každá dívka, která poslouchá rock, automaticky vypadat jako rockerka a mít všechno černé? Na světě jsou tuny dívek, které nosí podpatky a růžová trička a přitom mají rády LP a spol.

Zalezli jsme do hudebního obchodu, kde měli ve výloze ten plakát, nad kterým se Jess rozplývala. A protože Jess neměla peníze, koupila jsem dvakrát ten plakát a ještě několik pohlednic. – Máš tam dvakrát „ten plakát“. Klidně používej zájmena. Opakovaná zájmena se snesou líp, než opakovaná podstatná jména.

Sestřenku by na letiště se psy rozhodně nepustili. Jen pro pořádek. A nad čím někdo, kdo si obléká khaki kalhoty, černé tričko a mázne si černý stín na oko, stráví tři hodiny před zrcadlem? Narcisticky se obdivuje?

Počkej! Jak to, že jsou to Češi? Ona se jmenuje Amylie, druhá Jessica a jejich kámoš Will. To teda nejsou česká jména ani omylem. Z těch jmen všichni hned usoudí, že se děj odehrává v USA. Pokud se má odehrávat v Čechách, tví hrdinové by měli být Češi a mít tudíž česká jména – anebo musí být jasně řečeno, že jsou to všichni přistěhovalci. A ta děsná náhoda s klukama, co vypadají jako Mike a Chester a shodou okolností jsou taky z Čech... Kromě toho, víš, že jsi pravděpodobně urazila všechny ženy, které si kdy prošly zneužíváním? Jessica má být zneužívaná (proč to tam vlastně píšeš, když to vůbec není pro povídku podstatné a nemá to žádné důsledky?), ale absolutně se tak neprojevuje. To je skutečně faul jako Brno. Když vás někdo zneužívá, budete mít pravděpodobně problém navázat vztah, nehledě na to, že se nebudete chovat jako nejšťastnější člověk na světě – zkrátka jako by se vám nic z toho nestalo. Tyhle věci se nedají jen tak hodit za hlavu. Skutečně ne.

Tahle povídka nebyla zajímavá ani námětem, ani provedením. Jen jsi dohromady splácala všechno, co jsi tu četla, čímž jsi vytvořila asi tak tisící verzi typického lp-s příběhu. Navíc dovedenou do extrému. Tohle je dobré jen k tomu, aby se na tom demonstrovalo, jak teda určitě nepsat. Naprostá stereotypizace všeho – skoro to až bolí číst.

Jak říkáš, změna je život - tak zkus změnit svoje psaní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama