Vítám Tě na Lp-s!
Tento server je rozdelen na dve casti:

je misto, kam vkladame nase recenze i ruznorode ukazky knih, dokonce i odkazu ke stazeni (predevsim z ulozto) a dalsi odkazy na jine literarni servery, informacni servery o knihach, atd.

Jednotlivymi prispevky o knihach chceme nase knihy nejen pozvednout, ale take o nich debatovat, jak to ma v Ctenarskem klubu byt. Tak hura do komunikace, sdileni spolecneho konicku a opevovani knih, na ktere jen tak nezapomeneme ci primo kritiku ctiva, ktere uz nikdy nechceme do ruky, natoz do mysli.
Nase ctenarska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Literarni server pro vsechny amaterske autory, kteri radi ctou, pisi a vytvareji sve fantasticke svety. Muzete se k nam pridat a prispet se svym dilem, anebo se jen kochat nasimi dily a dat nam kritiku ci pochvalu. Autori Lp-s jsou schopni prijmout cokoliv a jejich fantazii se meze nekladou. Je tu velke mnozstvi romanu, povidek a dalsich literarnich textu a stale pribyvaji!
Nase autorska skupina existuje na Fb - odkaz zde.

Upozornění:
- Příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jakékoliv kopírování a prezentování je porušení zákonu.
- Na tomto serveru nenajdete zadny e-book ke stazeni, mimo tech amaterskych.

Zakladatelka literarniho serveru a ctenarskeho klubu: Chensie Ips
Adminka, spoluresitelka a podporujici prava ruka, ktera se velkou casti a napady podili, jak na Ctenarskem Klubu, tak i literarnim srveru: Sue Wish
Za uzasny desing blogu dekujeme nasi autorce ChestarNut!

Dite zvane "TO" - J. pelzer

20. června 2014 v 18:41 | Chensie Ips |  Recenze
Kniha Dítě zvané To je šokující
historií jednoho z nejkřiklavějších případů týrání dětí v dějinách Kalifornie.
David Pelzer v ní s ohromující otevřeností vypráví neradostný příběh vlastního dětství. ...


Info o knize:
Kniha Dítě zvané To je šokující historií jednoho z nejkřiklavějších případů týrání dětí v dějinách Kalifornie. David Pelzer v ní s ohromující otevřeností vypráví neradostný příběh vlastního dětství. Nervově labilní matka-alkoholička jej surově týrala, bila a trýznila hladem. Chybělo málo a malý Dave by jejím nelidským, sadistickým hrám podlehl. Chtěl-li však přese všechno přežít, musel se naučit hrát podle matčiných pravidel. Pro tuto krutou ženu se vlastní syn stal bezprávným otrokem, přestal být dítětem, stal se pouhou věcí. V matčiných očích byl jen To! Za lůžko mu sloužil starý armádní kavalec ve vymrzlém sklepě. Chodil rozedraný a neupravený, ostatní děti se mu proto vysmívaly a stranily se ho. Každičký kousek jídla si musel vybojovat, a i když se mu to podařilo, dostalo se mu většinou nechutných zbytků, kterých by se nedotkl ani pes. Dave neměl, kam by utekl a při životě ho držela jenom nezlomná vůle a - sny. Sny o někom, kdo by o něj pečoval, o někom, kdo by ho měl rád. Sny o tom, že je člověkem. Tato sugestivně napsaná kniha by vás však neměla jenom šokovat, naplnit lítostí, vztekem či odporem. Měla by vás současně přesvědčit o tom, že věci je možné změnit k lepšímu a že bychom nikdy neměli zůstávat lhostejní. Možná, že jiný malý David právě teď trpí někde blízko nás... (příběh jednoho zápasu o přežití)


Me hodnoceni teto smutne a pravdive knihy...

"Uvědom si to jednou provždy, ty malý zkurvysynu! Na mě žádný dojem neuděláš! Rozumíš? Jsi nula! Jsi To! Neexistuješ! Jseš obyčejnej parchant! Nesnáším tě! Kéž bys chcípl! Slyšíš? Chcípni!"

I. Cast recenze:

Tak podle vseho je to dle skutecnosti a to snad pusobi jeste hur, nez samotny text. Jsem na strane 53 z celkovych 93 a chvilemi se mi az zvedal zaludek. Tohohle by snad nemohl byt ani dabel schopen a prece, jestli se tento pribeh skutecne stal, je svet zosobnenim hruzy.
Maly chlapec, ktery zacal chodit do prvni tridy, si zaziva sve soukrome peklo, hlavne proto, ze ostatni chodi kolem se zavrenyma ocima a sklopenymi hlavami. Matka maleho Davida, neboheho hrdiny romanu, je zruda, ackoliv se mi prozatim nepodarilo z knihy vycist, proc se ji stala, kdyz chlapec predtim zazival i hezka obdobi. Zrejme s alkoholem se zmenila na neco, co neni ani vhodne pojmenovat. A nejhorsi je, ze cela rodina - otec i tri bratri uhybaji ocima a nechavaji v tom maleho Davida placat.
On ji dela otroka, vykonava domaci prace, ktere mu naridi a trpi hlady, protoze matka mu nedava najist. Dostava se tak daleko, ze ji zbytky, pokousi se jidlo ukradnout ve skole a nikomu neprijde divne, ze maly chlapec natolik vyhubly a hladovy krade jidlo... Zatimco matka vsechny razne presvedcuje, ze i pres modriny a chudy neupraveny vzhled si syn jen vymysli. V roce 1972, kdyz si David proziva sve peklo, se zrejme tyrani moc neresi, protoze v knize se pise o tom, ze vsichni kvuli nemu riskovali sve misto. Hrozna to doba, kdyz namisto trestu pro matku a soucitu pro tyrane dite se museli bat o jistoty v zivote ti, kteri mu chteli pomoci.
Desive, ze otec, ktery se Davida z pocatku zastaval, silny hasic, se natolik boji sve zeny, ze se diva na to, jak jeho synovi strka zena do ust cpavek nebo ho nuti vyzvracet zmrazene parky a pote je znovu snist. Otec vi, ze je David tyrany hladem... A nejenze nepomuze, ale jeste prihlizi tomu, kdyz ho matka posle spat pod stul a da mu noviny. Nakonec se maly David musi prestehovat do garaze, kde je chlad. O materske lasce nemuze byt ani slovo, ba ani naznak! Kdyz mu matka zlomi ruku nebo ho bodne natolik, ze krvaci, sama ho osetri a maly chlapec jde myt nadobi... A kdyz poprosi otce o pomoc, ten mu radeji poradi, aby rychle umyl nadobi a sam se obava, aby z toho nemel problemy...
Uz ted silim z toho, jak jsou lide slepi, hlusi a nemi, kdyz se jim to hodi. Jak radeji otaceni hlavu na stranu a uhybaji pohledy, kdyz se deje neco nekaleho, neco, co dalsim ublizuje - at uz je to tyrani deti, zvirat nebo jina zverstva. Tato kniha je jen dukazem, ze lhostejnost a strach je silnejsi, nez touha nekomu pomoci.
Je to strasliva kniha, ktera prichazi ze samotneho pekla. Jeste nejsem na konci, ale uz ted si kladu otazku, jak muze nekdo zit ve svete iluzi a radeji zavirat oci, nez nabidnout pomoc...

II. Cast recenze:

Tento pribeh jsem docetla az do konce. Jeden z pribehu, ktere konci dobre, i kdyz tech nekolik let si maly David zazival peklo... Trinact let slouzil jako vojak a ted je lektor, pomaha v boji proti tyrani deti a sam ma maleho syna. Ja mu preju hodne stesti, protoze pribeh, ktery poskytl, mi nahnal slzy do oci, hruzu do duse a soucit do srdce. Dal mi dokonce i par odpovedi na zivot...

Otazkou je, jak hluboko jsme schopni pohrbit svou bolest, abychom mohli byt zas lidmi?

Na fotografii je maly David. Az nemozne, ze nekdo takoveho roztomileho chlapce dokazal tyrat... Az straslive, kolik lidi je schopnych mucit bezbranne deti.


Ruská řeka je pořád stejná, tmavozelená a rovná jako sklo, a zvolna plyne k nesmírnému Pacifiku.
Vzduchem poletují modré sojky, pokřikují po sobě a mizí mezi sekvojemi. Obloha nad námi se teď koupe v oranžových a modrých pablescích. Znovu se zhluboka nadechnu a zavírám oči. Vychutnávám
kouzlo okamžiku stejně jako před lety. Když se pak rozhlédnu, cítím, jak mi po tváři stéká osamělá slza.
Klekám si a objímám Stephena kolem ramen.
Chlapec se bez váhání zaklání a dává mi pusu. "Mám tě rád, táti."
"A já mám rád tebe," odpovídám.
Můj syn hledí vzhůru na tmavnoucí oblohu. Oči má doširoka otevřené, jak se snaží zahlédnout mizející slunce.
" Tohle místo mám nejradši na světě," říká mi.
Svírá se mi hrdlo. Slzy už tvoří malý potůček. "Já taky," říkám, "já taky."
Stephen je dítě v kouzelném, nevinném věku, ale na svá léta je velmi chápavý. I teď, když mi po tváři stéká slaný příval, se jen usmívá a nezpochybňuje moji důstojnost. Ví, proč pláču. Chápe, že jsou to slzy radosti.
Jsem volný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama